Jsem bonzák dobrých zpráv, říká Šebek | E15.cz

Jsem bonzák dobrých zpráv, říká Šebek

Zemanová Lucie

Týdeník Sedmička přináší ve svém seriálu Generace 77 profil dalšího zajímavého třiatřicátníka. Tentokrát je jím tiskový mluvčí hořovické nemocnice Tomáš Šebek.

Tomáš Šebek chtěl být strojvedoucí. Jeho maminka prý ale rozhodla, že půjde na vysokou školu, a tak začal studovat medicínu.
„Za to, že jsem dostudoval, vděčím nejen svojí ženě, ale i dceři. Narodila se nám ve zkouškovém období,“ vzpomínal Tomáš Šebek, který ještě na vysoké škole začal pracovat v medicínském vydavatelství. Takové zaměstnání mu přišlo stejně zajímavé jako samotná medicína. „Mám rád Jiřího Grygara a jeho schopnost, se kterou běžnému smrtelníkovi přiblíží vznik hvězdy, podstatu gravitace nebo černou díru. Bez jeho talentu se o totéž pokouším v medicíně,“ podotkl Šebek, který je podle svých slov upovídaný už odmala. Když se změnily podmínky v hořovické nemocnici, začal každodenní práci svých kolegů představovat veřejnosti. „Baví mě informovat a neberu to jako práci. Jsem bonzák dobrých zpráv,“ komentoval netradičně své povolání Tomáš Šebek.
Nová éra Nemocnice Hořovice je podle něj pestrá a plná novinek. Téměř každý den se tam prý děje něco nového. Spolu s ostatním přicházejí i zajímavé medicínské momenty. Proto je pro usměvavého třiatřicátníka každá novinka výzvou, ke které se snaží přistupovat pozitivně, všechno co nejlépe vysvětlit a slovem spíše lidi spojovat než naopak. „Proto hledám pozitivní stránky i na smutných okamžicích odloženého dítěte, onkologické léčbě našich pacientů, zimních úrazech a podobných tématech. A do toho vám na sále vypadne žlučníkový kámen velikosti holubího vejce, na dveře porodnice zaklepe tisící dítě nebo pacientům nabídneme dlouho postrádané služby dětského chirurga,“ nadšeně vyprávěl Šebek.

Nová výzva – mise

Přesto, že ho práce tiskového mluvčího naplňuje, rozhodl se pro spolupráci s Lékaři bez hranic, se kterými se chopil nové výzvy. V těchto dnech je už na lékařské misi na Haiti.
„Vždycky jsem s nadšením poslouchal zajímavé lidi kolem sebe, kteří vyprávěli nevšední zážitky ze své práce a svých cest. I proto jsem se před půl rokem rozhodl pro misi s Lékaři bez hranic. Doufám, že to moji budoucí pacienti ve zdraví přežijí,“ smál se Šebek.
Že miluje nové výzvy, o něm ví i jeho rodina, která s ním sdílí také sportovní nadšení.
„Hlavně je zajímá, jak se zase zrakvím, aby bylo co vykládat. Například když jsem začal s tažným drakem na mountainboardu, což je snowboard na kolečkách, přerazil jsem si palec. A když jsem závodně vesloval, zlomil jsem loď o mostní pilíř pražského Mostu inteligence,“ vtipkoval sympaťák, který se na Berounsko přistěhoval z pražského Karlína v roce 2002. Po Šumavě je prý Berounsko druhým nejkrásnějším místem v Čechách.

„Praha mě nebavila“

Proto by ve svém okolí nic neměnil a jen si přeje, aby vše zůstalo i pro jeho děti. „Mám na mysli přírodu, města, lidi. Vlastně poprvé nás s bráchou podél Berounky tahal otec, náruživý turista. Myslím, že si přál totéž, co dnes já. Citlivé zásahy do krajiny, rekonstrukce měst po vzoru Berouna a lidi dobré vůle,“ svěřil se Šebek, který na berounský kraj nedá dopustit.
Ačkoliv je Pražák a v Praze žil čtvrt století, nikdy prý hlavní město nepochopil. „Kromě staré Prahy mě ani nikdy moc nebavilo. Většinu volného času, svátků a prázdnin jsem strávil na vesnici na Šumavě. Berounsko mi Šumavu trochu připomíná. Takže přestože jsem náplava a ještě z Prahy, ve skutečnosti jsem v dobrém slova smyslu vidlák jak vystřižený,“ konstatoval Šebek.
A co se mluvčímu hořovické nemocnice vybaví, když se řekne Berounsko? Je toho prý spousta.

Koláče z Hořovic

„Vybaví se mi například Berounka, listnaté lesy v Podbrdech, podzimní mlhy u Lochovic, vůně jílu ze štol na Americe, houby na Běštíně, borůvkové koláče hospodyň z Hořovic, pivo, které jsem nikdy neochutnal, medvědi na ledu, pěkný holky a samozřejmě dvě nejlepší nemocnice daleko široko. Holt jízda!“

Autor: Zemanová Lucie
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!