Jsem lovec, tvrdí střelec Jiří Gach | E15.cz

Jsem lovec, tvrdí střelec Jiří Gach

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Střelec Jiří Gach se pyšní čtyřmi tituly mistra republiky. Náladu mu kazí jen pokažené mistrovství světa.

Když před nedávnem získal na mistrovství republiky ve sportovní střelbě otrokovický střelec Jiří Gach čtyři tituly českého šampiona v trapu, aspoň částečně si spravil chuť po nepovedeném světovém šampionátu v Mnichově. Tam dvojnásobný účastník olympijských her skončil až na sedmašedesátém místě a zkaženou poslední střelbou připravil družstvo o zlatý double. Po květnovém zisku titulu mistrů Evropy byl český tým totiž blízko i ke světovému prvenství.

Jak se zpětně díváte na poslední střeleckou položku na mistrovství světa? Je to hořká kaňka. Pokazil jsem to sobě i klukům, protože jsme skončili o jediného holuba na čtvrtém místě. Výpadek mě mrzí i kvůli tomu, že se rozdělovaly první nominace na olympiádu v Londýně.

V čem byl problém? V tréninku jsem byl perfektní, závod jsem také začal ve velkém stylu, udělal jsem jedinou chybu z padesáti, ale potom mi odešly nervy. Kdybych nastřílel obyčejný průměr, mohli jsme mít aspoň bronz.

Jak na to reagovali kolegové z týmu? Samozřejmě jsem se jim omluvil. Kluci to brali sportovně. Dokonce ani trenér nebyl moc zklamaný. Skončili jsme čtvrtí ze sedmatřiceti družstev, to není tak špatný výsledek. Hlavně jsme byli v euforii, že Jirka Lipták byl mezi jednotlivci třetí a zajistil si postup na olympiádu.

Máte ještě šanci dostat se na olympiádu i vy? Letos se nominovalo pět střelců, příští rok se budou rozdělovat čtyři místa ze světových pohárů, další tři pro nejlepší z mistrovství světa a pro pět nejlepších z evropského šampionátu. Tam vidím největší šanci. Na olympiádu má Česká republika kvótu dvou míst, takže budu soutěžit s olympijským vítězem Davidem Kosteleckým o zbylé místo, protože to první si zajistil Jirka Lipták.

Je vám jedenačtyřicet let, byl jste na dvou olympiádách. Jak dlouho chcete ještě závodně střílet? Londýn by byl pěkným vyvrcholením vaší kariéry. Vidím to tak ještě na dva roky. Olympiáda je velká výzva. Kamarádi už mě hecují, že mají koupené letenky. Pokud se tam probojuji, bude to asi stěžejní bod mé kariéry.

Jak jste se vlastně ke sportovní střelbě dostal? Otec byl nimrod a předal mi střelecké a postřehové geny. Maminka to potom financovala, když mě v polovině osmdesátých let vozila dvakrát týdně na tréninky do Brna, protože tady nebyla vrcholová střelnice. Po roce jsem se z tréninkového střediska mládeže vystřílel do Rudé hvězdy, dnes Komety Brno. Od té doby jsem už čtyřiadvacet let nepřetržitě v reprezentaci.

Co je vlastně při střelbě nejdůležitější? Hlavně postřeh a pevné nervy. Střílet se naučí devadesát lidí ze sta, ale závodit jen deset. Když povolí hlava, můžete mít natrénované kolik chcete, ale závod je ztracený.

Už se stalo, že vám vaše zbraň při závodech třeba selhala? Ještě se mi to nestalo, ale možné to je. Úderník není nezničitelný a může prasknout v nepravý moment. Mně při závodech selhal pouze patron. Pak máte nárok na nový terč.

Máte ji vyrobenou přesně pro sebe? Puška má šroubovací pažbu a tu mám speciálně tvarovanou na svou postavu. Když střílím například brzy z jara v mikině, cítím i ten milimetr látky navíc jako handicap.

Jak často trénujete a kolik ran vystřílíte? Před sezonou trénuji až čtyřikrát týdně, v sezoně pak až třikrát týdně. Za rok vystřílím až patnáct tisíc patron.

Je třeba mít dobrou fyzickou kondici? Jak trénujete? Určitě. Brokovnice má silný zpětný ráz a tělo dostává pořádné rány. Přes zimu makám na kondičce, co to dá. Chodím do posilovny a hraji třeba squash nebo stolní tenis, abych si udržel postřeh. Hraji také hokejovou hobby ligu.

Říkal jste, že váš otec byl myslivec. I to jste podědil? Ano, právě se chystám se svým psem na lovecké zkoušky. Končí mi sportovní sezona, tak se budu věnovat myslivosti.

Jakou nejhodnotnější trofej doma máte? Nejhodnotnější je stříbrný srnec a cením si malého jelena evropského – osmeráka.

To je asi jiný pocit, než střílet na asfaltové holuby na střelnici. Je to úplně něco jiného. Člověk na to musí mít náturu. Jakmile najde v duši soucit, nevystřelí. Znám i myslivce, kteří míří a nakonec sklopí zbraň. Lovcem se člověk musí narodit, ze dne na den se jím nestane.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.