Jsem rocker, říká Karel Červený | E15.cz

Jsem rocker, říká Karel Červený

Patřil mezi první budějovické diskžokeje. Karel Červený nedávno oslavil osmapadesátiny.

Taneční čaje o šesté v galerii Na Dvorku musel minulý týden diskžokej Karel Červený kvůli dešti zrušit. I tak nakukovali dovnitř zklamaní návštěvníci. Songy od Beatles, Stounů nebo Floydů prostě pořád táhnou.
Co je na muzice šedesátých a sedmdesátých tak výjimečného? Nejsou čaje jen nostalgií? „Je to opravdu dobrá rytmická muzika. Dneska ji pouštím mladým třeba na diskotéce v budějovické Lucerně. Tam je ale poptávka i po Gottovi nebo Michalu Davidovi,“ říká Červený, který před pár dny oslavil osmapadesáté narozeniny.
Poprvé roztočil desky na konci šedesátých let. V roce 1969 skončil na druhém místě v jihočeské soutěži diskžokejů za neméně populární dvojicí Jiří Gans a Petr Čtvrtník. V té době hrál hokej za dorost Motoru. Jeho nevlastní otec byl Zlatko Červený. Jeden z odsouzených hokejových reprezentantů v politickém procesu v roce 1950. Jenomže mladíkovi víc učaroval rock. Postupně se stal konferenciérem, sportovním redaktorem i moderátorem v rádiích. Komentoval a uváděl utkání na fotbalových a hokejových stadionech. „Všechno začalo ve vinárně U Hroznu. Bavil jsem společnost a všiml si mě vedle sedící bubeník Inďa Herbst z kapely Sinners. Další roky jsem jim dělal manažera, zvukaře, osvětlovače i bedňáka,“ vzpomíná Červený.
Práce manažera znamenala zvýšený honorář. Tehdy šedesát korun za večer. Sedmdesátá léta ale přinesla povinnost přehrávek i pro diskžokeje, kteří si museli oficiálně říkat jezdci na deskách. Západní hudbě směli v programu věnovat nejvýš čtyřicet procent.
V té době se ještě budějovické obecenstvo dělilo na přátele kapel Sinners a Sharpers. Skupiny hrály v tehdejší Besedě nebo v Armáďáku – dnešní DK Slavie. Osmdesátá léta rockery částečně semlela. Hudba a poezie se přestěhovaly do mládežnických klubů.

Z babiččiny krabičky

„Kluci z kapel se stáhli do menších tanečních podniků. Od roku 1982 jsem začal podnikat na volné noze. Půjčil jsem si peníze a koupil aparaturu za čtyřicet tisíc, což tehdy byly obrovské prachy,“ podotýká.
V Besedě dělal s Honzou Borkovcem diskotéky Z babiččiny krabičky. „Když byla Země živitelka, musel jsem na výstavišti střídat jako moderátor všechny scény. Dětský koutek a Pivovarskou zahradu. Dechovky mě ale nikdy nebraly. Jsem rocker,“ líčí Červený a zapaluje si další cigaretu.
Za světlé okamžiky považuje třeba ty, kdy se mu podařilo dostat do místních klubů Jarka Nohavicu nebo Karla Plíhala, začínal tam i zpívající právník Ivo Jahelka, večery poezie nabízel Mirek Kovařík.
„Nohavicu tehdy nesměla agentura oficiálně platit. Dělali jsme to tak, že jsme mu dvakrát proplatili jízdné do Těšína,“ usmívá se Červený.
Po roce 1990 vystřídal místa v několika rádiích. To, co se ale stalo v roce 2008, se dá nazvat spanilou jízdou do sladkých šedesátých let. „Kapela Sinners oslavovala v dubnu čtyřiačtyřicet let trvání a pozvala na koncert do Malé scény Metropolu přátele. Natěsnalo se tam sto padesát lidí, další stovka čekala venku. S Marií Kubovcovou z Agentury M-ARS jsme si řekli, proč neobnovit čaje ve Slavii,“ dodává.
Už na podzim se k projektu přidali Sharpers, Helios a Fellows a byla z toho senzace. Stovky lidí se tlačily na parketě už při prvním rytmu. „Dneska ti šedesátiletí kluci cvičí zase v garážích, pořizují si nové nástroje a koncerty si ohromně užívají. A chodí na ně i mladí,“ těší se Karel Červený z návratu. Čaje opět uvádí. Další série bude v říjnu a prosinci.

Karel Červený diskžokej:

1. Narodil se v červnu 1952 v Českých Budějovicích.
2. Vyučil se grafikem a tiskařem, patnáct let hrál závodně hokej.
3. Od roku 1969 se pohyboval mezi rockovými kapelami jako manažer a zvukař, později jako diskžokej.
4. Pracoval v několika rádiích. Uvádí diskotéky a podílí se na obnovení čajů s hudbou šedesátých a sedmdesátých let.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!