Jsme lepší Arakain než za Brichty
Žádné stylové kotrmelce, jen Arakain. Na tom si pražská
kapela zakládá. A věří, že na jarním turné, kde představí
album „Homo Sapiens?“, bude vyprodáno. V pátek 4.
března od osmi hodin večer ho zahájí v Polné. „Po dřině ve studiu
už se na živé hraní opravdu těšíme. To je to správné koření
muziky,“ notují si zpěvák Honza Toužimský a zakládající člen
a kytarista Jiří Urban.
Co vás čeká v Polné?
Toužimský: Vždycky jsme tam turné začínali, protože tam
byla možnost si všechno dopředu vyzkoušet, světla i aparát.
I večer jsme si pak náležitě užili.
Urban: Je tam krásný velký sál pro tisíc lidí, který většinou
naplníme. I když spíš plesový než rockový, s křišťálovými lustry.
Ale hráli tam Uriah Heep, Nazareth a podobné velké kapely.
Vracíme se tam rádi.
Jaké je nové album?
Urban: Pestré. Možná ho posluchač nevstřebá na první
poslech, ale časem si na něm najde hodně vrstev. Vracíme
se ke kombinaci delších propracovaných skladeb typu Šeherezád
i kratších svižných songů. V názvu nové desky je
za Homo Sapiens otazník.
Proč?
Urban: Sapiens je latinsky rozumný. Tak se ptáme, jestli
tomu označení opravdu odpovídáme. Texty se hodně věnují
lidem, jak se chovají k sobě, vůči světu a jací jsou uvnitř. Určitě
ale nechceme moralizovat.
Překonali jste desítku řadových alb. Nebojíte se, že si
nějakou melodii nechtěně „vypůjčíte“ z písně, která
už dávno existuje?
Urban: To je moje černá můra. Na minulé desce Restart
jsem do jedné písničky nevědomky vrazil melodickou linku
z Phila Collinse. Teď už radši skladby pouštím lidem z okolí
a ptám se, jestli jim náhodou něco nepřipomínají.
Honzo, nevytěžují vás teď hlavně muzikály? Účinkujete
hned v několika najednou.
Toužimský: Hraju v rockových operách Antigona a Oidipus
Tyranus. Do toho zpívám Jidáše v muzikálu Jesus Christ
Superstar a účinkuju v Ať žije rokenrol od Petra Jandy. Ale
na prvním místě je Arakain. Proto jsem musel v půlce zkoušení
odříct i roli Jana Jesenia v muzikálu Kat Mydlář.
Neozvali se nikdy kluci z kapely, že zpíváte jako
na muzikálu?
Toužimský: Nikdy. Spíš mi na zkoušce muzikálu říkají: Tady
nejsi na metalu, musíš ubrat! Ale mám to prostě zažité, daleko víc
času trávím s Arakainem. Řada lidí si dodnes myslí,
že lídrem Arakainu je pořád Aleš Brichta. Vadí vám to?
Urban: Aleš strávil v kapele dvacet let a pro řadu lidí je
to nejzásadnější období Arakainu. Chceme je přesvědčit,
že nová sestava je rovnocenná, a troufám si říct, že i lepší. Sedíme
si muzikantsky i lidsky. Mrzí nás, že to někteří starší
fanoušci odmítají přijmout. Bylo těžké předstoupit
před pravověrné fanoušky zvyklé na Brichtu či Koláře?
Toužimský: Ať jsem se snažil jakkoli, všem jsem se nezavděčil.
Teď už se tím netrápím, to bych se z toho zbláznil.
Pomohl vám Brichtův odchod zlepšit s ním vztahy?
Urban: Po předloňském výročním koncertě, na který jsme
ho pozvali, řekl, že už s Arakainem žádný koncert neudělá. My
s ním nebojujeme, spíš mi připadá, že on bojuje s námi. Mrzí nás
to, ale jdeme vlastní cestou.
Nechybí vám atmosféra osmdesátých let, kdy byl
metal zapovězeným stylem?
Urban: Chybí mi jen ti fanoušci a jejich hlad po muzice.
Tehdy přišli na koncert, i když padaly trakaře. To už dnes není.
K rockovému životu patří i pitky po koncertech.
Toužimský: Mladší část kapely už se necítí být tak mladá
a chodí uvědoměle spát. Zatímco starší část se chová jako
mladá a pije do rána.
Urban: Jsme prostě vytrénovaní a umíme to.
