Jsou vděční. Nejen za vánoční dary

Mladí Přerované se zdravotním postižením nemusejí sedět doma. Pomáhá jim sdružení, které vybíralo peníze pod vánočním stromem.

Přerov/ Spojuje je mládí, zdravotní postižení a také touha nebýt sám. Lidem ze sdružení Jsme tady střádali Přerované peníze pod vánočním stromem. O tom, že jejich štědrost nebyla marná, nemusejí pochybovat. Pomohli těm, kteří si to zaslouží.

Životní nutnost: počítač

Jaroslav Čermák je devatenáctiletý mladý muž, kterému život zkomplikovala dětská mozková obrna. Sám o sobě s nadsázkou říká, že je veselý optimista. Vlastně neříká. Píše. Na kšiltovce má sponkou připevněné obyčejné umělohmotné brčko, díky kterému se může dorozumět se svým okolím.

Odpovědět tak může i na otázku, jak se mu ve sdružení líbí. „Hlavně nejsem furt doma,“ vyťukává na papírovou tabulku výstižnou odpověď. Napsat zdánlivě jednoduchou větu mu ale dá zabrat. Tedy hlavně jeho krční páteři, která se musí ohnout kvůli každému písmenu.

„Jarek je inteligentní mladík. Právě hledáme cesty, jak mu pomoci, aby mohl lépe ovládat svůj notebook, a tím i komunikovat se svým okolím. Řešením by bylo pořízení kamery, která dokáže snímat pohyb oka. Určitě by takový přístroj přivítal,“ říká předseda organizace Pavel Soukup.

Do sdružení ho na vozíčku přepravuje jeho matka. „Jsem ráda, že syn může alespoň každé dopoledne být mezi lidmi. Program tu mají pestrý, ale Jardu baví hlavně počítače,“ podotýká Daniela Čermáková.

Když pes pomáhá

Většina mladých lidí, kteří do sdružení docházejí, prošla Základní školou Mateřídouška. Stejně jako osmnáctiletá Lucie Nováková. I ona se musela od narození poprat s nepřízní osudu – k vrozenému rozštěpu páteře se jí v šesti letech přidaly komplikace s očima. Dnes je proto na invalidním vozíku a vnímá jen stín a světlo. „Jsem tu ráda s kamarády a s asistenty, kteří nám pomáhají. Vytváříme originální výrobky, sami si připravujeme svačinky, učíme se angličtinu. Já mám ale nejraději canisterapii, při které mi cvičený pes pomáhá překonávat bolesti zad,“ říká dívka.

Nebýt sdružení, s největší pravděpodobností by místo aktivního života seděla doma a společnost by jí dělali jen rodiče a její vlastní pes. Sdružení Jsme tady založili před třemi lety rodiče těžce zdravotně postižených dětí. „Přemýšleli, jak smysluplně zabavit potomky, kteří už vyrostli ze školních lavic,“ vypráví Soukup.

Teď jsou rodiče rádi, že jejich děti nemusejí zůstávat v izolaci. Doma, o samotě. Každý den se totiž scházejí ke společným aktivitám a tráví volný čas se stejně postiženými přáteli.

Z darů zaplatí pomůcky

Peníze dárců, kteří lidem ze sdružení střádali od adventu až do Tří králů do kasičky pod přerovským stromem, poputují na nákup pomůcek. „Máme tady například skvělý stroj, který posiluje ruce a nohy. Potřebujeme ale k němu přikoupit ještě další prvky, třeba šlapadla, která přijdou na čtyři tisíce korun. Pomohou našim klientům při cvičení,“ vysvětluje Soukup.