Judisté se chystají na mistrovství světa

Olympionik a vicemistr světa roku 1981 Pavel Petřikov předává své zkušenosti judistům v Hradci Králové již sedmnáct let.
Ve městě vychoval řadu úspěšných judistů, k nimž patří i jeho syn Pavel Petřikov mladší. Tento týden se jeho svěřenci připravují na světový pohár v Rumunsku a velké naděje trenér vkládá do účasti na mistrovstí světa v Amsterodamu. Královéhradečtí judisté se také chystají na návrat do extraligy.

Královéhradecké judo není početně velké, přesto tu máte medailisty z mistrovství světa i účastníky na olympiádě. Čím to je?

Judo tu má dlouholetou tradici. Navazujeme na úspěšné borce, kteří svoji kariéru již ukončili. Přes osobnosti jakými byli Nováček, Věncek, Pěchovičová a další přebíráme zkušenosti. Dnes na ně navazují Alena Eiglová, Tomáš Mužík a Pavel Petříkov. Tak se ta kára veze pořád dál. Jsou tu sportovci, kteří chtějí něčeho dosáhnout a mají tady dobré podmínky. Máme podporu města, reprezentace i ministerstva.

Samozřejmě na tom máte zásluhu také vy jako trenér. Máte nějaké zvláštní nároky na své svěřence?

Myslím, že se umím vcítit do jejich pocitů. Velkou výhodou je, že jsem prošel všemi možnými středisky nejvyšší kvality, Prahou, Bánskou Bystricou a potom i Hradcem. Na rozdíl od některých trenérů si skrze sportovce nechci nic dokazovat. Se závodníkem musíte žít od rána do večera. To se mi zatím daří. Všichni chceme tlačit místní judo pořád dopředu.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Nejsem člověk, který by nějak zaznamenával své úspěchy. Soustředím se více na přítomnost. Velice si vážím toho, že jsem dovedl syna k mistru Evropy a k účasti na olympiádě. Jinak teď je před námi mistrovství světa a univerziáda. Byl bych spokojen, kdyby se nám podařila tříčlenná účast na mistrovství. A pokud se nám povede umístit se někde do pátého místa, bude to ještě něco navíc.

Jak se vám daří spojit roli otce a trenéra?

Musím vám říci, že jsem původně nechtěl, aby dělal judo. Měli o něho zájem na fotbale. Je sportovně hodně nadaný. Jinak my se synem jsme v pohodě. Judo patří na tatami a mimo tělocvičnu tréninky neřešíme. Rozhodně nemá žádná privilegia a musí si plnit své povinnosti jako každý jiný. Závodníci se mu snaží vyrovnat a to je také motivuje.

Když se sportovci trávíte celé dny, snažíte se jim předat i něco jiného?

Tlačím je do studia a zároveň je obdivuji, protože trénujeme dvakrát denně, pořád jsme někde po světě a oni při tom stíhají i studujní povinnosti. Snažím se o to, aby se uměli uplatnit i v civilním životě.