„K pohádkám a pověstem mě přivedli prarodiče“

Zdeňka Šeráková je autorkou knihy Pohádky a pověsti z Mladoboleslavska. Je to její prvotina. S vydáním jí pomohl Nadační fond Nová šance, který zřizuje město Mladá Boleslav.

Narodila se v roce 1982 v Boleslavi, je absolventkou Gymnázia dr. Pekaře a vystudovala Pedagogickou a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V současné době je na mateřské a vyučuje na vysoké škole Škoda Auto psychologii a obchodní komunikaci.

Jak jste přišla na nápad napsat knihu pověstí?
Byl to můj sen. Od malička miluju knížky, báje a pověsti. Shodou náhod jsem na regionalistiku musela udělat seminární práci, tak jsem šla do archivu Muzea Mladoboleslavska. Tam jsem nacházela různé úryvky pověstí. Časem jsem materiálu měla opravdu hodně, tak mi přišla škoda nic s ním neudělat. Proto jsem se pustila do psaní. Pověstí mám tolik, že by to stálo za vydání dalších publikací. Ale hledám sponzora. Kdyby měl někdo zájem o spolupráci, budu jedině ráda.

Čerpala jste pouze z archivu muzea?
Hlavně z archivu, jinak jsem našla spoustu zajímavých odkazů a článků v pražském Klementinu a Pražské městské knihovně. Hlavním zdrojem a inspirací mi bylo vyprávění mých prarodičů. Jsem po babičce milovník tamní lidové slovesnosti. Od ní a od dědečka jsem slyšela mnoho tajemných příběhů.

Kdo knížku ilustroval a proč jste volila právě tohoto výtvarníka?
Ilustroval ji můj dobrý kamarád Leo Vaniš. Známe se z fakulty. Jeho otec byl výtvarníkem, který hodně ilustroval a měl rád kubismus. Lea jsem poprosila, jestli by nechtěl jít ve šlépějích otce a on souhlasil.

Jak dlouho jste na knize pracovala?
Začala jsem psát, jakmile jsem měla nasbírané materiály a vše řádně promyšlené. Pak už to byla otázka několika dnů, možná týdnů. Sedla jsem si k počítači a třeba do půlnoci psala. Když jsem měla vše hotové, dala jsem to přečíst rodině, aby mi řekli, co se jim případně nelíbí.