Kaló kalokéri! Konec školního roku se v Řecku mohutně slaví

Sedíme v Sofiině obýváku a klábosíme ve všech řečech a posunky a zjišťujeme, že pokud člověk chce, domluví se s každým a všude. Scházejí se, když jim bývá smutno, nebo jen tak, aby si vyměnily zkušenosti s dominantními muži a panovačnými tchyněmi, jejichž pravidla musely přijmout. Spojuje je láska k Řecku, k jejich manželům a dětem a jistě i velice submisivní povahy. Chystají se na oslavu konce školního roku.

Dětem v Řecku začaly prázdniny už v půlce června a budou trvat tři měsíce do poloviny září. Ono se není čemu divit, v průměrných pětatřiceti stupních a více během léta učení do hlavy moc nejde. Obzvlášť když výhled ze školní lavice směřuje na zvlněný obzor Jónského moře, které splývá s oblohou.

Nasedáme do malého vozu Hyundai, který má svá nejlepší léta už dávno za sebou. Katka s Kostou, devítiletá Annemarie a sedmiletý Jorgos a já ujíždíme po klikatých serpentinách vzhůru k vesnici Anthoussa, dětem dnes končí škola a dostanou vysvědčení.

Školní budova je skrytá ve stínu olivovníků a granátovníků, děti jsou jak z divokých vajec, honí se na hřišti a už jsou nedočkavé, čeká se na opozdilce, v Řecku se na čas nehraje, já mám proto dostatek prostoru na obdivování okolí školy, impozantní výhledy na moře i na pevnost Aliho paši na kopci nad námi i čas na focení.

Po chvíli ředitel školy svolá rozjařené žactvo na krytou terasu před školou a dá pokyn ke společné modlitbě. Děti se jako mávnutím proutku ztiší a vroucně odříkávají slova, hledíce přitom na protější kostel Agios Ioannis (sv. Jan). „Základní školy v Řecku jsou všechny bez výhrady církevní, náboženství je jedním z hlavních předmětů spolu s dějepisem a mytologií jako samostatným předmětem,“ vysvětluje Katka. „Děti jsou tu odmala vedené k víře a k lásce k vlasti.“

Pevnost Aliho paši | Zuzana Dorogiova, E15Pevnost Aliho paši

Annemarie se pochlubila, že je z mytologie nejlepší ze třídy díky tatínkovi Kostovi, který je zaujatým čtenářem právě mytologických a historických knih, ovládá i starořečtinu a z Homéra je schopen citovat nejednu pasáž zpaměti.

Vysvědčení rozdáno, prázdniny začínají | Zuzana Dorogiova, E15Vysvědčení rozdáno, prázdniny začínají

Ředitel pronese venku pár slov na závěr a rozloučí se slovy: „Kaló kalokéri!“ (Dobré léto!). Oslava však teprve začíná, všichni se přemístí na náměstíčko v Anthousse, jímž je rozšířená ulice s malým zatravněným pláckem a s olivovníkem uprostřed, na jedné straně dvě taverny a obchůdek se smíšeným zbožím, na druhé odbočka ke škole a sklad zeleniny. V taverně Oasis se maminky usadí k frappé a limonádám, tatínkové se přesunou naproti ke svým kávám, které se zde dělají hodně silné a hodně sladké. Když chci kafe slabé a bez cukru, s mlékem, koukají se na mne shovívavě: „Nojo, xéni, cizinka!“

Ale od loňska mne už berou jako součást rodiny starosty, takže stejně jako domácí dostávám od ženy majitele podniku malinký koláček s názvem kok. Dva malé kulaté bochánky z piškotového těsta slepené krémem, vespodu namočené do sirupu a navrch polité čokoládou. „Je to tradiční sváteční zákusek, tedy i na ukončení školního roku,“ říká Katka, „ale to hlavní teprve přijde.“ Vzápětí matky vyndají z tašek balíčky s balonky, které rozdávají svým dětem včetně stříkacích pistolí nejrůznějšího kalibru. Děti se přemístí k blízké pumpě a nabírají vodu a tou se začnou za jásotu a výskotu polévat, dokud nejsou zcela promočené. Vesnicí tečou proudy vody, což sledují důchodci od svých stolků s úsměvem.

Když dojdou balonky, jede se domů na oběd a po siestě Kosta na skútru do práce v Parze, kde pracuje přes léto jako číšník v taverně Flisvos. Starostovská funkce je zde neplacená. A my na pláž Valtos, abychom se ponořili do v této roční době ještě chladného moře. Dětem začínají prázdniny a mně dovolená. Kaló kalokéri!