Kamarádství s Malátným nám vydrželo od Benátské

Jeden dlouhý večírek, který se protáhl do čtyř dnů. Když mluví Liberečan Luboš Beránek o prvním ročníku Benátské noci v roce 1993 nezapomene na tamní jedinečnou atmosféru a pohodu.
„Úplně nás to pohltilo. Měli jsme být už dávno doma. Místo toho jsme se ale váleli až do pondělí u vody. Strašně se nám tam líbilo. Doma jsme pak měli co vysvětlovat,“ vzpomíná na začátky festival.

Šest kapel na Žluté plovárně

Na improvizovaném pódiu u jezu na maloskalské Žluté plovárně tehdy vystupovalo jen šest kapel. A mezi nimi i „jeho“ Těla a Starý hadry. Neznámá pražská kapela, v jejímž čele stál Michal Malátný. Pozdější frontman Chinaski.
„S Michalem jsme se tam seznámili a to kamarádství nám vydrželo dodnes. Později jsem se na něj byl podívat, když hrál v Šaldově divadle Viléma Tella. Se spoluhráčem z kapely Petrem Grosem jsme seděli v lóži a plánovali si, jak mu to dáme po vystoupení sežrat. Hra nic moc, ale on byl skvělej. Museli jsme smeknout a pochválit ho,“ poznamenal liberecký hudebník.
Vztahy s libereckými muzikanty udržuje Michal Malátný dodnes. Podle Luboše Beránka se stýká především s kytaristou Petrem Grosem. Tělům navíc křtil všechny jejich desky (na snímku vpravo nahoře).

Peripetie s názvem kapely

Po úspěchu prvního ročníku, který i přes nulovou propagaci navštívilo několik stovek lidí, se program Benátské noci rozšířil o další kapely. K vidění byl například Olda Říha a jeho Katapult, Starý hadry se přejmenovali na Chinaski, ze zahraničí přijeli Nizozemci Ice Party a na pódiu nechyběla ani Těla, která si vyhlédl producent Báry Basikové Martin Němec.
To kapele přineslo nové koncertní možnosti, ale také peripetie s názvem. „Naše vystoupení se mu líbilo, a tak nám nabídl další spolupráci. Jenže nás začal tlačit do toho, abychom se přejmenovali. Že nechce mít na plakátech Basic Beats a Těla,“ vzpomíná Beránek. Podle manažera by to vypadalo divně.
„A tak nám s Janem Saharou Hedlem vymysleli nový název. Jako kapela ze severu jsme se měli jmenovat North. Mně se to moc nelíbilo. Jenže přišel Hedl a říká: „Chceš vydělávat prachy, nebo ne?“ A já v tu chvíli věděl, že tohle je svět, do kterého nepatříme. Nakonec z toho stejně nic nebylo,“ kroutí dnes hlavou Beránek.

Holandské dobrodružství

Benátské noci vděčí Těla i za tři týdny, které strávili v roce 1994 v Nizozemí. Na festivalu si totiž padli do oka s již zmiňovanou kapelou Ice Party.
„Dohromady nás dal Pavel Mikez. Udělali jsme pár výměnných koncertů a v Holandsku nakonec strávili parádní tři týdny. V Rotterdamu na nás dokonce přišla první manželka Jaroslava Hutky a nám tam strašně narostla ramena. I když je pravda, že byla asi ještě trochu zhrzená, protože nás chválila za to, že nehrajeme takové věci jako její manžel. Teda, řekla to jinak, trochu drsněji,“ směje se dnes Beránek.

Rozchod s bratry Mikezovými

Na Benátské noci pak hrála kapela Těla ještě několikrát, než se s organizátory, bratry Mikezovými, definitivně rozešla. „Nepohodli jsme se lidsky. Byly tam najednou určité věci, které nám jako kapele vadily,“ nechtěl být konkrétnější liberecký muzikant.
Na první tři ročníky Benátské noci přesto vzpomíná Luboš Beránek dodnes.
„Mikézovi to ještě neměli tak manažersky podchycené jako dnes. Všechno to bylo mnohem spontánnější,“ vzpomíná muzikant. Podle něj se ale postupem času z příjemného hraní u Jizery stala monster akce, plná rockových a folkových hvězd. „Ve chvíli, kdy se festival přesunul na louku za plovárnou, už to bylo jenom – vybalit, zahrát, sbalit a odjet. Z hlediska pořadatelů to ale bylo správně. Velký festival se ani jinak dělat nedá,“ dodal Beránek.