V bílých punčochách, v jednodílných dresech a s pletenými návleky na nohách vbíhaly před patnácti lety na palubovku první cvičenky aerobiku v Čechách. Do postkomunistické země přišla první vlna moderního cvičení pro ženy, které do neznámých vod nového sportu ze západu odvážně skákaly. Odvahu sebraly i Liberečanky Barbora Svatošová a Helena Niklová.
Dřina každý den
„S aerobikem nás v roce 1995 poprvé seznámila Zuzana Kratochvílová a začala nás trénovat. Byla jiná doba, aerobik se objevil jako novinka, nikdo pořádně nevěděl jak na to, ale měly jsme velkou chuť do toho jít,“ vzpomíná Barbora Svatošová.
Barbora začala cvičit po desetileté průpravě ve sportovní gymnastice, Helena přešla ke cvičení od kanoistiky.
„Nikdo tehdy moc dobře nevěděl, jak nejlépe trénovat, tak jsme zkoušely úplně všechno. Přizvaly jsme na pomoc trenéry gymnastiky, kanoistiky i baletku Šárku Loukotovou z Prahy, která nám dala taneční průpravu nebo trenéra desetibojařů Zbyňka Malého,“ vypráví Svatošová.
Obě ženy měly nalinkovaný každodenní tréninkový dril. Běhaly do kopců, trénovaly sprinty i vytrvalost, hodiny trávily v posilovně.
„Když porovnávám s dnešní přípravou, je trénink už úplně jiný. Převážila tehdy kvantita nad kvalitou,“ doplňuje Niklová.
Netypické z dnešního pohledu je pro mnohé cvičence i to, že Niklová a Svatošová začaly s aerobikem v době, kdy jim bylo přes dvacet let a obě už byly mámami.
„Tenkrát byla úroveň úplně jinde. Dnes už junioři cvičí věci, které se bez přípravy od útlého věku dělat nedají,“ vysvětluje Niklová.
Úspěchy ve světě
Atmosféru závodů v aerobiku okusila jako první Helena Niklová. Už v roce 1993 soutěžila na nultém ročníku mistrovství České republiky. „Teprve potom jsem zjistila, že jsem už při závodě byla ve čtvrtém měsíci těhotenství,“ vzpomíná sportovkyně.
Od roku 1996 začaly vyrážet Barbora i Helena, v triu společně s Ondřejem Niklem, na prestižní závody. Poprvé se předvedli na republikovém mistrovství a skončili druzí. Tituly vícemistrů vybojovali pak i v roce 1997 a 1998. Zároveň je úspěchy v soutěžích dostaly i do české reprezentace.
Závodní kariéra obou Liberečanek trvala až do roku 2001 a zejména v posledních letech přinesla nejcennější umístění.
„V roce 1999 naše trojice vybojovala na mistrovství světa ve Francii stříbrnou medaili. O rok později jsme, už pod trenérským vedením Ondřeje Nikla, obhájili druhé místo na mistrovství světa v Belgii ve fitness týmech. V roce 2001 jsme přivezli domů ze světového mistrovství v Maroku zlato,“ vyjmenovává Svatošová největší závodní úspěchy tria.
Kariéru v aerobiku by prý nemohly obě Liberečanky dělat bez velké podpory své rodiny.
„Helenin muž je sám aktivním trenérem a závodníkem fitness, můj muž se aerobiku nevěnuje. Ale bez jeho tolerance a podpory bych tuhle práci nikdy dělat nemohla. Je to hodně náročné, finačně i časově a jsem moc ráda, že díky jeho pochopení můžu dělat to, co mě baví, a nemusím si hledat jiné zaměstnání,“ vysvětluje Svatošová.
Naděje
Od závodní kariéry není daleko k trénování. A tak už v roce 1997 začaly Svatošová s Niklovou předávat své zkušenosti zájemcům a založily oddíl aerobiku.
„Začaly jsme učit aerobik děti. Zpočátku jsme jich měli v oddíle patnáct až dvacet. Jednou z těch, které jsou s námi nejdéle, a to už od roku 1997, je třeba Andrea Cvachová,“ říká Svatošová. Pětadvacetiletá Cvachová je v současnosti nejúspěšnější závodnicí klubu Sport aerobic Liberec a zároveň jednou z nejlepších reprezentantek. Je držitelkou několika titulů mistryně republiky, cenné trofeje nasbírala i v závodech Poháru federací, pravidelně jezdí soutěžit i na závody mistrovství světa a Evropy nebo na další mezinárodní šampionáty.
Největší zlom pro Svatošovou a Niklovou, trenérky a zakladatelky klubu Sport aerobic Liberec, nastal v roce 2006. „Přešly jsme pod gymnastickou federaci FIG a opustili organizaci FISAF, pod kterou jsme patřily dlouhá léta. Přínosem je pro nás zejména skutečnost, že FIG podporuje olympijský výbor a v organizaci působí mnohem víc sportovců. Na závodech tak soupeříme v lepších podmínkách a máme víc kvalitnějších soupeřů,“ vysvětluje Svatošová.
V organizaci platí i trochu jiná pravidla a závodníci soutěží v jiných věkových kategoriích. „Děti mají šanci přejít až do seniorské skupiny zdravé, aniž by utrpěly přehnaně vysokými nároky,“ doplnila Niklová.
S tím úzce souvisí i dnešní způsob trénování. „Zdaleka nemají naši svěřenci takový zápřah, jaký jsme měly jako aktivní závodnice my. Trénují čtyřikrát týdně, v ostatní dny je příprava na nich. Měli by plavat nebo si jít zaběhat. Pořádáme i tréninkové kempy, které dřív také nebývaly,“ vysvětluje Svatošová.
Sport aerobic Liberec dnes navštěvuje na dvě stě mladých talentů. Už třetí rok trénují v klubu i děti od pěti let.
Míří do světa
Liberecký klub v současnosti patří mezi nejlepší v České republice. Svědčí o tom i skutečnost, že se Liberec společně se Zlínem stal vrcholovým střediskem. „Střediskem jsme proto, že máme nejvíc závodníků v reprezentaci, celkem jedenáct. Pro nás to znamená hlavně podporu České gymnastické federace, která nám umožní třeba vyslat sportovce na mezinárodní závody. Pokud bychom měli účast platit sami, na některá místa bychom nemohli naše závodníky poslat. Stálo by to příliš peněz,“ vysvětluje Svatošová. Za příklad dává i blížící se světový šampionát. „Jedním z kandidátů na pořádání je Vietnam. Pokud vyhraje, mám obavy, že nikoho nepošleme. Nebudeme mít na tak dalekou cestu peníze,“ strachuje se Svatošová. Vydělat na cesty se snaží trenérky i choreografky v jedné osobě třeba pořádáním různých sportovních akcí, ze kterých pak použijí zisk právě na zaplacení cest na závody. „Naši svěřenci se nám pak odměňují svými úspěchy. Velký měli například na mistrovství Evropy v Maďarsku v roce 2007. Jako první tým z České republiky se na evropském šampionátu probojovali až do finále,“ chválí tým Svatošová. Sport aerobic Liberec spolupořádal společně s gymnastickou federací dokonce mistrovství Evropy v Liberci v roce 2010. Závodníci z domácího klubu se mezi sportovci neztratili a obsadili místa v první dvacítce.
