Kapelník folkové skupiny Nezmaři Pavel Zajíc je nápaditým hráčem s češtinou a osobitým glosátorem. Občas do koncertů zařazuje i přednášky, před časem některé z nich vydal ve sbírce Tmavidlo s podtitulem Spisy, které mi nikdo nesebral. Sedm Zajícových radostí, jimiž letní seriál začíná, tedy nezapře charakteristický autorův rukopis.
1. Muzika
Tahle radost mi byla patrně přidělena geneticky, jsemť potomkem rodu hereckého ze strany maminčiny a můj táta zamlada působil v dixielandové kapele, takže tahle dispozice se nutně musela někudy vyrazit. Radost muzikální je pro mě asi nejdůležitější, to ať se na mě ostatní radostě neráčej zlobit. Takový štěstí, aby životní radost přinášela jednomu i obživu, no řekněte pánové, kdo z vás to má? Taky jsem za tuhle situaci jaksepatří vděčnej osudu, nebo kdo to zařídil.
2. Technika
Zejména taková, která není závislá na těch poblázněnejch nulách a jedničkách. Což se projevuje mou náklonností k historickým kolům a zejména historickým automobilům, zvláště těm soutěžním, neboť tento sport jsem před třiceti lety aktivně provozoval a jiskřička kdysi zažehnutá neustále doutná. Proto je mi v současnosti velikou radostí renovace a stavba soutěžního automobilu Renault 5 Alpine, a to v továrních barvách, v jakých ho tato automobilka nasazovala do bojů mistrovství světa v automobilových rallye koncem sedmdesátých let minulého století.
3. Příroda a ryby
Množinou navzájem se prolínajících radostí je, řečeno hodně zeširoka, příroda. Do tohoto odstavce patří hlavně rybaření, na které mám ty nejkrásnější vzpomínky z dětství. To jsme s tátou vstávali ještě za šera a na stařičké ČZ 125 jezdili k vidovskému jezu či na soběnovskou přehradu a ještě leckams. Tuhle radost jsem si oživil ve svých pětatřiceti letech, absolvoval poněkud ponižující zkoušky, ale pak už mi byly jihočeské řeky otevřeny a já u nich strávil hodně příjemného času. A ani mě nevyviklalo, že jsem vlastně nikdy nechytil žádnou zaznamenáníhodnou rybu. Bohužel, tahle moje radost je v současnosti jaksi ve stavu latentním, protože z nedostatku času a přebytku jiných okolností na ryby nechodím, ale hodlám to vbrzku napravit.
4. Psi
Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka, říká se ale taky, že prý mnoho psů zajícova smrt. Tak si to nějak přeberte, protože já mám tři krásný pejsky (dva howavarty a zlatého retrívra) – tedy já společně s mojí Míšou, což je moje manželka, abych tím jménem neuvedl někoho v omyl ohledně počtu psů. Kromě výše uvedeného se také říká, že pejsek je radost, takže to máme celkem 132 kilogramů živé váhy radosti. A ještě se říká, že ta pejsčí je jediná láska, která se dá koupit, a to můžu potvrdit!
5. Cesty
Příroda je i katalyzátorem dalších radostí, tedy pokud ukazuje svou přívětivou tvář, a toulky přírodou, jakkoli to zní jako klišé, mají něco do sebe. Zvlášť jsou-li pojaty tak, jak je charakterizoval můj člověčí guru Miki Ryvola: „Jít a nemyslet na konec cesty.“
6. Lidé
Plynule tím přecházím do své další radosti, což je setkávání s chytrými lidmi (pozor, nezaměňovat s vychytralými!). Nebudu je vyjmenovávat, přestože by to nebyl bůhvíjak dlouhý seznam, ale nechtělo by se mi lhát těm, kteří by se tam nenašli, že jsem na ně zapomněl. Setkávání a povídání si s lidmi, jejichž životní hodnoty jsou jinde než v nákupu v supermarketu nebo v novém značkovém obleku, mě naplňuje velmi a zase musím poděkovat muzice, že hlavně díky ní jsem měl v životě možnost se s takovými lidmi setkávat.
7. Každý den
Abych učinil zadost i případným hnidopichům, kteří potřebují ke štěstí mít těch sedm radostí opravdu roztříděných a očíslovaných, udělám jejich seznam. Dokonce jsem jim dal i jména: 1. pondělí, 2. úterý, 3. středa, 4. čtvrtek, 5. pátek, 6. sobota, 7. neděle. Starší už vědí a mladší na to jednou přijdou!
Pavel Zajíc:
- narozený 1. dubna 1955
- původním povoláním veterinární technik
- nyní kapelník Nezmarů
- stručná charakteristika: naivní optimistický skeptik
- životní motto: Chytrý si pomáhaj, blbci si škodí
