Od anglického lidového hrdiny Robina Hooda se liší. Pomáhají chudým i bohatým. Bez rozdílu. Jsou to muži i ženy. Ti, pro které je zaměstnání zvláštním posláním. Zachraňují životy nebo riskují ten vlastní. A nehraje přitom roli, kdy se na ně lidé s prosbou o pomoc obrátí.
Jejich blízcí chtějí, aby byli s nimi, ale oni v tu chvíli třeba bojují se zločinem nebo provádějí složitou operaci. A to klidně na Štědrý den. Jak se vlastně žije těm, kteří 24. prosince slouží obyčejným lidem?
„Není to pro naše rodiny nic příjemného. Ale za ta léta už jsem si zvykl. Navíc je to má práce, kterou jsem si dobrovolně vybral,“ říká šestatřicetiletý Roman Přikryl, který patří ke sboru hodonínských hasičů.
Štědrovečerní pokrm v kruhu milovaných ho tak jako v minulých letech mine. To ale neznamená, že si českou klasiku, kapra a salát, nevychutná. „Budeme mít takovou společnou večeři. Ještě odpoledne si nazdobíme stromeček, abychom se v práci cítili jako doma. Dá se říct, že máme většinou na Štědrý den pohodu,“ vypráví Přikryl.
O dýchánku nebo bezstarostném klimbání nohou se ale zdaleka nedá hovořit u jiných profesí. Například u lékařů. Kůstka z kapra zaklíněná v krku k Vánocům patří. To ostatně každoročně potvrzují zaplněné pohotovosti.
Kapr? To je prevít
Primář radiodiagnostického oddělení hodonínské nemocnice Vladimír Čapka připomíná, že i sami lékaři se občas při večeři dostanou do potíží. „Pamatuji si, že některým kolegům kost zaskočila. Dokonce při službě,“ vzpomíná dvaašedesátiletý Čapka, který letos stráví Štědrý den v nemocnici.
Ví ale, že si klidu moc neužije. „Bude cukroví, salát a ryba. Vždycky si říkám, že si to vychutnám. Ale pokaždé se něco stane a já musím jít pracovat,“ dodává Čapka, jehož 23. prosince čeká náročná osmačtyřicetihodinová směna.
Snad nejchmurnější Vánoce prožívají každoročně dozorci ve věznicích. Tráví slavnostní den na místě, kde si nepřeje být asi nikdo. I jim však vycházejí nadřízení vstříc a mohou si pochutnat na štědrovečerní večeři.
Na Mrazíka není čas
„Mohou si dát kapra i salát. Ale jinak je to pro ně normální pracovní den. Musí být ve střehu, takže u nich rozhodně nehrozí nějaké sledování Mrazíka,“ popisuje vánoční atmosféru v břeclavské věznici její mluvčí Iva Bednářová.
Jak příjemné by bylo trávit Štědrý večer v hospodě, říkají si možná někteří pivaři. Právě kvůli nim půjde v den, kdy se rozdávají dárky, do práce i Břeclavan Vlado Kopunec. „Ráno nazdobím v baru stromek a uklidím. Pak půjdu domů, ale musím se rychle vrátit do práce, protože otevíráme už v šest večer,“ vysvětluje číšník, že si domácí pohody moc neužije.
Žádné bezstarostné okamžiky s talířem dobrot nečekají ani na sedmadvacetiletého břeclavského policistu Lukáše Muzika. I na Štědrý den bude rozdávat pokuty a umravňovat rozdováděné řidiče. „Doma na mě bude čekat roční dcera a žena. Ale jsem smířený s tím, že budu v práci. A opět počítám, že nějaké pokuty dám. Hlavně mladí řidiči jsou nepoučitelní,“ předpokládá Muzik, že práce bude mít dost.
Nedá se nic dělat. Od strážců zákona se očekává nasazení čtyřiadvacet hodin denně. I o vánočních svátcích. A přece i jejich motto hovoří za vše: Pomáhat a chránit.
