Ježdění na kole ho neživí. Ale bavit ho musí pořádně. Jinak by těžko trénoval tak, jak trénuje, a závodil tak, jak závodí. Během týdne chodí do práce. O víkendu vyrazí na závody, kde směle konkuruje profesionálům, kteří mají kolo jako obživu. Ve dvaatřiceti letech zajel Karel Hartl v této sezoně nejlepší výsledky kariéry.
Máte za sebou pátou sezonu v sedle horského kola. Jaká byla?
Byla skvělá. Za celých těch pět let jsem letos zajel nejlepší výsledky. Jsem spokojený.
Zkuste ten poslední půlrok ve zkratce zrekapitulovat.
Sezona mi začala v dubnu a skončila poslední víkend v září. Protože normálně chodím do práce, z kategorie Elite jsem se přehlásil do kategorie Masters, která je určena jezdcům nad třicet let. Mezi Masters jsem vyhrál všech pět závodů českého poháru, kterých jsem se zúčastnil, a vybojoval jsem titul mistra republiky v této kategorii. V absolutním pořadí jsem byl třetí, pátý, dvakrát osmý a patnáctý. Doma mám i dres mistra Slovenska mezi Masters. V mezinárodních sériích MarathonMan-Europe a Inter Mountain Series jsem obhájil loňská vítězství. Vyhrál jsem také i Velo sérii, která sdružuje největší maratony v Česku a kde jsem porazil i Honzu Hrušku a Honzu Jobánka.
Určitě druhého místa z mistrovství Evropy Masters v rakouském Grazu.
A jaký závod byl pro vás nejtěžší?
Nejtěžší byl zároveň ten výsledkově nejcennější. V Grazu jsem si prošel obrovskou krizí. Byli jsme domluveni na systému občerstvení, ale manažer nedorazil. Z nedostatku jídla jsem se dlouho vzpamatovával. Nakonec mě to asi stálo vítězství. Mimořádně těžká byla i letošní Salzkammergut Trophy.
Už jste někdy na závodech zažil něco podobného jako na Salzkammergut Trophy?
Nezažil. Už v pět ráno na startu lilo jako z konve a jedna bouřka střídala druhou. Během dopoledne klesla teplota k bodu mrazu a začalo sněžit. Pořadatelé naštěstí závod zkrátili. Na předposledním kopci napadlo skoro dvacet centimetrů sněhu. To bylo 18. července. Ještě den předtím panovala v Rakousku třicetistupňová vedra.
Letos jste prvně oblékal dres týmu Subway Unibon Marin. Cítil jste změnu oproti stáji Kelly´s Racing Team, kde jste strávil tři roky předtím?
V novém týmu jsem občas měl lepší zabezpečení na trati. Ale jezdil jsem na těžším kole než byl Kelly´s. Kolo Marin vážilo skoro jedenáct kilo. Většina komponentů na Marinu byla z řady Shimano XT v porovnání s řadou XTR na Kelly´s. Pro srovnání: kola soupeřů – profesionálů váží lehce přes devět kilo. To je v kopcích znát.
Nevypadá to, že byste byl u Subway Unibon Marin bezvýhradně spokojený. Neuvažujete o změně stáje? Příští rok bych se měl zase vrátit na kola značky Kelly´s. Pokud nenastane něco mimořádného, podepíšu smlouvu u týmu Kelly´s Bikeranch. Jezdí tam Michal Bubílek a Petr Tatíček, což jsou kluci zhruba na mé výkonnostní úrovni. V soutěžích družstev bychom mohli být hodně silní.
Čím si vysvětlujete, že jste letos zajel nejlépe v kariéře? Je to souhra více faktorů. Kvůli finanční krizi jsme měli v práci více volna a mohl jsem jet na závody odpočatější. Ze stejného důvodu ve firmě zrušili odpolední směny a musel jsem chodit trénovat až odpoledne. Více mi sice vyhovují tréninky ráno, ale takto jsem se mohl na kole zdržet déle. Určitě jsem i vyzrálejší a každým rokem mám o něco lepší techniku. Tam jsem jako bývalý silničář ztrácel nejvíc, ale teď už mi kluci ve sjezdech tolik neujíždí.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Vstávám ráno před pátou. Do práce jdu na šest a jsem tam do dvou hodin. Pak si dám nějakou lehkou svačinku a jdu trénovat. Z tréninku se vracím kolem osmé, pokud je ještě venku světlo. Pojím a kolem jedenácté jdu spát. Tak vypadá můj program od pondělka do pátku, kromě úterka, kdy odpočívám. To se většinou věnuji údržbě kola po závodech, na které jezdím s manželkou Lenkou každý víkend.
Kolik najezdíte kilometrů za rok?
Od té doby, co chodím do práce, najezdím za rok asi pětadvacet tisíc kilometrů. Letos jsem si nově spočítal i celkové převýšení. Za rok jsem vystoupal a naklesal asi tři sta deset tisíc metrů.
Myslíte, že se ještě můžete zlepšovat?
Určitě ano. Ve dvaatřiceti letech jsem v ideálním věku pro vytrvalostní cyklistiku. Regenerace už sice není, co bývala, ale pořád vidím rezervy v technice.
Co vás čeká v následujících týdnech?
Právě mi skončil třítýdenní odpočinek bez kola a začínám se věnovat zimní přípravě. To znamená běhání, plavání, posilovnu, lyžování, horské túry, squash a podobně. Pokud počasí dovolí, budu se snažit dostat každý den i na kolo.
