Karviná a Walter Taszek k sobě neodmyslitelně patří. Město mu často stojí modelem, on mu oplácí tím, že ho zkrášluje. Třeba dětským koutkem v parku Boženy Němcové nebo jedinečným betlémem, který každé Vánoce zdobí náměstí.
„Byl jsem moc rád, že mě technické služby vyzvaly ke spolupráci na dětském koutku. Myslím, že je široko daleko ojedinělý. I já sám sem občas vyrazím na procházku, přesvědčit se, jestli koutek dětem dobře slouží a jestli z něj mají radost,“ říká Taszek.
Jeho díla mohou lidé často vidět i v karvinských galeriích.
Spolupráce s uměleckou školou
„Walter Taszek je spoluzakladatelem skupiny výtvarníků s názvem Parazol, kteří mají za společný cíl pozvednout umění na Karvinsku. Je to výborný kreslíř, vytváří i krásné plastiky,“ říká kurátorka Galerie Pod Věží Greta Sartorisová.
Váží si ho ale nejen jako kolegy umělce, ale také jako člověka. „Výstavy jeho prací určitě lidé ještě v galerii uvidí. Spolupracuje se s ním velmi dobře. Je to nesmírně příjemný, klidný a skromný člověk,“ doplňuje Sartorisová.
Velice vřelý vztah má Taszek k Základní umělecké škole Bedřicha Smetany. „Živě se zajímá o veškeré dění v naší škole, sleduje úspěchy žáků na soutěžích, přehlídkách nebo u přijímacích zkoušek na střední či vysoké školy. Je pravidelným návštěvníkem koncertů, vernisáží a divadelních či tanečních představení naší školy,“ říká o umělci ředitelka školy Anna Schwarzová.
Pokud se na Taszka obrátí s prosbou o radu, vždycky rád vyhoví. „Zároveň svými nápady pomáhá výtvarnému oboru jak v rozšiřování nabídky nových vyučovacích předmětů, tak v přípravě výstav v prostorách školy,“ dodává Schwarzová.
Řezbářem se stal i díky Taszkovi
Taszek se účastnil prvního plenéru Darkovská lípa. Vznikla tam jeho řezba s názvem Olza.
„Pro plenér jsme hledali řezbáře, který by byl v úzkém spojení s Karvinou. Waltera Taszka jsme znali z různých vernisáží a výstav, obrátili jsme se tedy na něj,“ vysvětluje řezbář Stanislav Filip, který se svému řemeslu věnuje tak trochu i Taszkovou zásluhou.
„Měli jsme kdysi dřevovýrobu. Protože jsme se Stanislavem oba těžce onemocněli, chtěli jsme dřevo věnovat Walteru Taszkovi. Protože ihned nereagoval, vzal Standa do ruky chirurgický nůž a začal vyřezávat. U řemesla zůstal dodnes,“ vypráví Alena Hloušková.
