Katolíkům šlo v Opavě o život

Pouhých osmnáct obyvatel Opavy se v roce 1580 přihlásilo ke katolickému vyznání. A byli to svým způsobem hrdinové. Neustálé spory představitelů katolické církve a protestantsky smýšlejícího měšťanstva často končily násilnými roztržkami, které stály několik katolíků ve městě život. Se situací si dlouho nevěděly rady ani císařské úřady.
„Pod luteránským vlivem byli obyvatelé Opavy už o dost dříve. Od roku 1525 se protestantská víra začala ve městě rozšiřovat a nakonec se Opava stala centrem reformace ve Slezsku. Olomoučtí biskupové měli problém obsazovat opavská kněžská místa a situaci katolíků navíc zkomplikovalo, když všichni dominikáni v Opavě podlehli morové nákaze v roce 1542,“ okomentovala opavské reformační snahy historička Irena Korbelářová.

Stížnosti neuspěly

Čím více se blížil přelom 16. a 17. století, tím více se stupňovala i nevraživost mezi katolíky a protestanty uvnitř městských hradeb. Protireformační snahy nebyly po nástupu Maxmiliána II. tak silné a to se podepsalo i na rostoucí agresivitě opavských evangelíků. „Na vlastní kůži to pocítil olomoucký biskup Vilém Prusinovský, který chtěl osobně zabránit vstupu evangelíků do minoritského kostela svatého Ducha. Bývalý farář Siebenlot ale svolal ve městě demonstraci a na biskupa vyrukovali protestanti s kamením a zbraněmi. Vilém Prusinovský sice napsal stížnost přímo Maxmiliánovi II., do své smrti se však odpovědi nedočkal,“ dodala Korbelářová. Olomoucký biskup nebyl sám, kdo si stěžoval. Na opavský zemský soud v roce 1594 došel dopis italského kvadriána minoritského kláštera Antonia z Ferrary, ve kterém upozorňoval na násilí vyvolané evangelickými přívrženci. „Nás napořád kamením uházeli, poličkovali a bili podle libosti své. K tomu čepice s hlav a jiné šaty duchovní s nás strhnuvše pobrali nenáležitým způsobem a to sou skořisťovali,“ stěžoval si Antonio z Ferrary.

Císařská klatba

Situace se ještě vyhrotila, když na místo olomouckého biskupa dosedl Františka z Ditrichštejna na místo olomouckého biskupa. Na rozdíl od svých předchůdců nasadil nový biskup ostrý protireformační kurz. Jako záminka mu posloužilo napadení jaktařské fary a na jeho popud dal Rudolf II. pokyn odstranit luteránské učitele z farní školy a měšťané si do čtyř týdnů měli zvolit katolického duchovního. „Evangelíci však bránili farní kostel se zbraní v ruce. Císař vyslal do města komisi, která se měla obě strany usmířit, nakonec ale její členové raději odjeli z bezpečnostních důvodů do Hlučína. V Opavě stihlo před komisí odpřísáhnout příslušnost císaři několik obyvatel města, tím ale vzbudili všeobecné opovržení. Jeden z nich, Valentin Zup, byl dokonce v roce 1607 ubitý skupinou mladíků na Horním náměstí,“ upřesnila Korbelářová. Císař na nepokoje reagoval tvrději než doposud. Zakázal knížectvím dovážet do Opavy zboží a stráže měly pozatýkat všechny příslušníky opavských cechů v jakémkoli jiném městě a zabavit jim zboží. Opatření ale nebyla zvlášť účinná a výrazný průlom přinesl až rok 1607, kdy město dobyla císařská vojska pod vedením generála Jiřího Basty.