Kavárenská pře rozdělila náměstí
Olgu Zimrmanovou vybrali táborští radní před dvěma měsíci jako novou nájemkyni prostor v domě číslo 14 na Žižkově náměstí. Proti rozhodnutí protestuje kavárník Josef Németh. Tvrdí, že bylo zmanipulované.
„Jako roční nájemné nabídla 104 tisíc korun, já nabídl 125 tisíc, což město asi nezajímá,“ říká Németh, provozovatel Aux Café v těsné blízkosti Žižkova náměstí. Podle něj byla komise, která posuzovala projekty uchazečů ve veřejné soutěži, podjatá. „Poukazuju na vazbu Olgy Zimrmanové a člena komise Jana Stacha, otce přítele paní Zimrmanové,“ dodává.
Ta ale s jeho pohledem nesouhlasí. „Pan Németh má pravdu v tom, že jsem nabídla méně peněz než on, i v tom, že mým přítelem je syn pana Stacha, ale nemá pravdu, že posledně jmenovaná skutečnost sehrála v rozhodování města jakoukoli roli,“ říká Zimrmanová.
Podle jejího názoru vyhrála proto, že nabídla nejlepší projekt. Ona i Németh shodně nabízeli v soutěži provoz kavárny s kulturním programem.
„Zatímco u pana Németha by se kouřilo a prodávaly fair trade výrobky, u mě se kouřit nebude a prodávat budu výrobky klientů chráněných dílen soběslavské Rolničky. Navíc jsem se zavázala, že pro ně vytvořím pracovní místo,“ vysvětluje Zimrmanová.
Sedmička oslovila v centru Tábora tři desítky lidí s jednoduchou otázkou: Potřebuje Žižkovo náměstí další kavárnu? Prakticky všichni odpověděli záporně, protože podle nich je Staré město restauracemi a kavárnami přeplněné. Celkem sedmnáct lidí ale uvedlo, že jim další kavárna na náměstí vadit nebude, protože konkurence prospěje kvalitě služeb a výši cen. Dvaadvacet dotázaných uvítalo, že nová kavárna bude nekuřácká.
Zmanipulování soutěže odmítá i Jan Stach, člen městské rozvojové komise regenerace. „Projekt Zimrmanové jsem podpořil hlavně proto, že v čísle 14 bydlím a nechci, aby se v něm kouřilo, protože pak smrdí celý dům,“ vysvětluje.
To ale Németh zpochybňuje. „V mé kavárně by se kouřilo jen v nočních hodinách. Díky kvalitní vzduchotechnice by kouř nikoho neobtěžoval,“ říká.
Podle tajemníka města Lubomíra Šrámka jsou dohady o podjatosti výběrové komise nesmyslné. Zasedalo v ní více lidí než jen otec přítele Zimrmanové. O tom, kdo prostory získá, nakonec stejně rozhoduje rada města. Názor komise je jen doporučující. „Rada přihlédla k tomu, že vítěz nabídl zaměstnání handicapovaným lidem a nekuřácký provoz. Ohánět se vyšším nájmem nemá smysl, protože ten není rozhodující. Posuzuje se i přínos pro město,“ podotýká Šrámek.
Podle advokátky Kláry Veselé Samkové nemusí být výše nájemného nejdůležitější. „Rozhodující je vždy osobní zodpovědnost těch, co rozhodují, a čistota soutěže,“ dodává Samková, jež se dlouhodobě věnuje rozplétání korupčních praktik.
V době, kdy rada ještě nevydala rozhodnutí o novém nájemci nebytových prostor, měla Olga Zimrmanová už smlouvu na odběr elektřiny. „To se ale už vědělo, koho vybrala komise. Platila dohoda, že pokud rada rozhodne jinak, paní Zimrmanová elektroměr odhlásí,“ vysvětluje vedoucí odboru správy majetku města Dana Švecová.
Németh trvá na tom, že jako předkladatel nejvyššího nájmu měl vyhrát. Proti rozhodnutí rady města se odvolal. Nebylo mu to však nic platné. Radní potvrdili svůj výběr.
Rozhodnutí města se nelíbí například Žanetě Benešové, která vedle domu číslo 14 ještě nedávno provozovala bar a kavárnu Recycle Café.
„Sto čtyři tisíc korun ročně za kavárnu v centru, která se odůvodňuje tím, že v ní budou pracovat handicapovaní lidé, považuju za výsměch férovému konkurenčnímu prostředí. A i handicapovaným lidem, protože podle mého nejde o ně, ale o to, že si v centru bude moci někdo otevřít nový podnik,“ říká. Zlobí ji také to, že podobných podniků je v centru už dost. „Ale třeba obchod s upomínkovými předměty tu nenajdete,“ uzavírá Benešová.
