To, že má potíže s hladinou cukru v krvi, zjistila třiačtyřicetiletá Ivana Morávková náhodou při jiném vyšetření. Teď bere léky, musí pravidelně a zdravě jíst a co tři měsíce chodit na kontroly k lékaři.
„Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla mít cukrovku. Brala jsem ji jako nemoc starších lidí. Bylo to pro mě velké překvapení,“ říká Ivana Morávková.
Na Opavsku je podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR přes jedenáct tisíc diabetiků. Jejich počet roste a ordinace navštěvují stále mladší pacienti.
Cukrovkáři se v Opavě sdružují ve Svazu postižených civilizačními chorobami. „Organizaci jsme přebrali asi před šesti lety. Teď už je nás jednou tolik,“ říká k neustále rostoucímu počtu členů místopředsedkyně svazu Jaroslava Mandová. Svaz pořádá besedy, přednášky i pobyty pro diabetiky.
Největší problémy s cukrovkou mají děti, kterým nemoc neumožňuje zapojovat se do tradičních dětských zábav. „Každý si řekne: cukrovka, to není žádné postižení. Ale děti, které mají diabetes, vůbec nemůžou jezdit na tábory, výlety nebo školy v přírodě. Na podobné akce proto jezdí s námi,“ popisuje předseda opavského Klubu mladých diabetiků Štefan Kurinec.
Podle lékařů může za stále vyšší počty cukrovkářů v populaci špatný životní styl. Především se jedná o nevhodné stravovací návyky, málo pohybu a dlouhodobý stres. Nemocí dnes trpí osm procent populace a dalších patnáct procent má menší potíže, které cukrovce předcházejí. Tedy pětina lidí nemá v pořádku hladinu cukru v krvi.
Život s cukrovkou? Spousta omezení.
O tom, že má cukrovku, se Štefan Kurinec dozvěděl ve dvanácti. S nemocí žije už jednadvacet let. Teď sám pomáhá dětem, které diabetem trpí.
„Měl jsem pořád žízeň, potil jsem se. Laik neví, co to znamená, jen cítí, že se s ním něco děje,“ popisuje Štefan Kurinec, jak u něj nemoc propukla.
Nemoc úplně změnila jeho způsob života. Od začátku si musel píchat inzulin, musel dodržovat přísnou dietu a pravidelně navštěvovat lékaře. „Kromě diabetologa člověk musí chodit i k očnímu a dalším lékařům kvůli komplikacím, které jej mohou potkat, říká třiatřicetiletý diabetik.
S několika přáteli začal jezdit na výlety a dělat tábory. V roce 1994 stál u zrodu Klubu mladých diabetiků. „Když chtějí děti jet na tábor nebo školu v přírodě, tak nemůžou. Proto pro ně organizujeme vlastní akce, každý rok dva čtyřdenní pobyty a výšlap. Jezdí patnáct až pětadvacet dětí,“ popisuje Štefan Kurinec. Na pobytech musí dohlédnout, aby si děti pravidelně píchaly inzulin i aby správně jedly. Klub pomáhá také rodičům zvládat co nejlépe nemoc jejich dítěte a poskytuje jim informace.
„Každý si řekne, že mít cukrovku vlastně nic není, ale je to poměrně velké omezení,“ dodává Kurinec. Děti-diabetici musí často a pravidelně jíst. Jídlo dostávají v přesných dávkách a nesmí zapomenout na inzulin.
Školy vycházejí vstříc
Opavské školní jídelny se diabetikům přizpůsobují. Každý den vaří dvě jídla a rodiče jim mohou přes internet vybrat to správné. Nikdy nejsou na jídelníčku dvě sladká jídla zároveň.
„Když jsme měli v jídelně diabetika, kuchařky mu vybrané jídlo vážily, aby jedl přesně to množství, které má. Nabízíme i to, že rodiče mohou donést vlastní jídlo a my jej dítěti ohřejeme,“ říká vedoucí opavských jídelen Bronislava Hertlová.
I na školní výlety diabetici v některých školách mohou. „Je to hodně o toleranci. Musíme se přizpůsobit jeho režimu tak, aby mohl v danou dobu jíst nebo brát léky,“ popisuje Jiří Kupčík, ředitel ZŠ Otická, kde loni diabetika měli.
Tábory a školy v přírodě jsou však pro malé diabetiky většinou tabu. A tak děti jezdí s Klubem mladých diabetiků. „Zájem roste,“ dodává předseda klubu Štefan Kurinec.
Den diabetiků
I dospělí cukrovkáři mají v Opavě svou organizaci. Svaz postižených civilizačními chorobami pořádá každý rok na podzim Den diabetiků. „V listopadu čtrnáctého je světový den diabetiků a u této příležitosti pořádáme i svou akci,“ říká místopředsedkyně svazu Jaroslava Mandová. Každý návštěvník si může nechat změřit hladinu cukru v krvi, dozví se novinky o lécích i potravinách a na programu bývá i přednáška odborníka. „Chtěli bychom uspořádat Den diabetiků ve velkém na náměstí. Ale zatím je to pro nás velké sousto,“ dodává Mandová. Diabetici jezdí se svazem na týdenní pobyty. I s lékařem, který pro ně má připravené informace o nemoci. „Je důležité být co nejlépe informovaný. Zjišťovat novinky v léčbě i dělit se o zkušenosti,“ říká Jaroslava Mandová. Sama se s cukrovkou potýká šestačtyřicet let. „Mám ji od třinácti a od začátku si píchám inzulin. Zažila jsem ještě vyvařování stříkaček. Člověk si tenkrát ani nemohl zkontrolovat hladinu cukru v krvi,“ vzpomíná Mandová.
