Každý večer mám náladu na jinou knihu
Čtení a vyprávění profesora anglické literatury Martina Hilského dokázali hosté vinotéky U Černého kocoura a zeleného stromu se zájmem poslouchat tři hodiny. Když byl hostem spisovatel Jáchym Topola, vydrželi čtyři hodiny. „Je úžasné, že vypnou televizi, přijdou a zajímají se,“ říká Ladislav Makovec. Táborskou vinotéku provozuje už devět let. Vaše vinotéka je známá i svým kulturním programem. Jaké největší hvězdy u vás byly?
Jáchym Topol, kterého mi pomohli pozvat Horváthovi z nakladatelství Baobab. Byla tu nositelka ceny Magnesia Litera Petra Soukupová, Martin Hilský, kterého mi doporučil jeho někdejší student a nynější kolega, Táborák Ladislav Nagy.
To jsou celorepublikově známá jména. Kdo u vás vystupoval z Táborských?
Když už jsem zmínil pana Hilského, jehož specialitou je William Shakespeare, tak, co se týká Tábora, musím uvést svého spolužáka z gymnázia Karla Deniše, který napsal už dvě knihy o Karlu Mayovi. A teď chystá třetí o fenoménu spaghetti westernů. Ten je naším častým hostem. Čte ze svých knížek, vypráví, pouští ukázky z filmů. A je to vynikající speaker.
Co je podmínkou, aby literární večer dopadl úspěchem, aby lidé odcházeli spokojení?
Nejdůležitější je osobnost vystupujícího. A také, aby rozuměl tomu, o čem mluví, jakkoli to zní banálně.
Moderujete večery o víně, ale máte ambice číst i nějaké své věci, případně promluvit o tom, co vás zajímá?
Ne, co se týká umění, tak já se považuju za poučeného spotřebitele. Nikoli za autora. Mám za to, že na světě je už tak velké množství knih, že k nim přidávat ještě další, natož vypocenou, nedává smysl.
Jak reagují vaši hosté, často dost známí, že mají přijet právě do Tábora?
Nemají s tím problém. Autoři hledají své publikum všude. A dokonce to neberou ani jako byznys. Vždyť i honorář je často symbolický v podobě dobrého vína. Navíc Tábor je sympatické a příjemné město. A nesmím zapomenout na to, že vítají také to, že své věci čtou ve vinotéce, protože mezi lahvemi dobrého vína se jim povídá mnohem lépe.
Jsou pro vás kulturní akce ve vinotéce byznysem, nebo spíše srdeční záležitostí?
Byznys to určitě není, protože většina nákladů jde na můj účet. Ale samozřejmě, pokud bych to měl vnímat obchodně, tak tyto akce zlepšují image vinotéky.
Koho se chystáte pozvat v následujících měsících?
O prázdninách si dáme pohov. Nemá smysl soutěžit s počasím a s plovárnami. Ale na podzim mám už předjednaného spisovatele Jaroslava Rudiše, autora knihy Nebe pod Berlínem. Dále pak nositele ceny Magnesia Litera Tomáše Zmeškala. Rádi bychom našim hostům blíže představili i současnou americkou literaturu, takže jsme v jednání s překladatelem Petrem Onuferem. A s již zmiňovanými Horváthovci bychom se rádi pustili i do současné ruské literatury. Rádi bychom blíže představili také kulturní časopis Revolver Revue.
Profesí jste středoškolský učitel tělocviku a českého jazyka. Co právě čtete?
Je toho víc. Ale rozečtenou mám nositelku Nobelovy ceny Elfride Jelinek, čtu zmiňovaného Jaroslava Rudiše, také od Vladimíra Justa knížku o Vladimíru Holanovi. Ale na stolku mám i Thomase Pynchona, což je americký autor. Rozečteno mám asi šest knížek.
To je dost…
Aby ne, na druhou stranu, proč ne, když každý večer máte náladu na něco jiného.
