Do nové sezony otevřelo své brány Podkrušnohorské technické muzeum novou expozicí. Od báňské záchranné stanice v Mostě získalo původní prostorový model dolu Pluto.
„Tehdy si jej vyrobili, když vyšetřovali tragédii výbuchu v dole,“ vysvětluje ředitel muzea Zbyněk Jakš, k čemu model z barevných tyček sloužil. Při katastrofě tehdy zemřelo pětašedesát horníků.
Procvičí představivost
Na první pohled jde o nic neříkající změť drátů, ale výklad přidá modelu na zajímavosti. „Každá barva znamená jedno patro, tady ty plíšky jsou komory. V této komoře začalo hořet, ale bouchlo to až tady na druhé straně,“ vysvětlují průvodci návštěvníkům.
Osudným se horníkům stalo, že jednu komoru udělali větší. „Její strop se zřítil a zafungoval jako píst, který vše vytlačil, uhelný prach v chodbách ihned chytnul a došlo k výbuchu,“ popisují zjednodušeně průvodci laikům. Ve vedlejší místnosti vytvořili muzejní pracovníci pietní místo s pamětními deskami. „Zajímá to i školáky. Řada z nich tu najde své příbuzné,“ dodává Jakš, jehož rodiny se tragédie také dotkla.
Mnozí se i ptají, jestli horníci netrpěli. „Když dojde k takovému výbuchu, tak je to rychlé. Když ale došlo k průvalu vod na dole Jupiter 14. ledna 1902, bylo to dlouhé. Za svými horníky totiž slezl dolů jejich šéf, aby je vyvedl do bezpečí. Dostal je až k protipovodňovým dveřím, jenže skupina před nimi je zavřela a z druhé strany zamkla. Zůstali za dveřmi ve vzduchové komoře a on psal do deníku, jak jim postupně dochází vzduch a v kolik kdo umřel,“ uvádí Jakš.
Všímaví návštěvníci této expozice často zaznamenají, že symbol horníků, zkřížená kladívka, jsou tu obráceně. „To značí, že důl je buď zavřený, nebo že tam došlo k neštěstí,“ vysvětluje bývalý horník.
Pamětníci raději mlčí
Řada pamětníků by o události na Plutu, ke které došlo 3. září 1981, mohla ještě vyprávět. Raději ale mlčí.
„To se těžko povídá a většinou vám nikdo nic neřekne. Bylo to příliš strašné,“ potvrzuje František Brož. I on se podílel na Plutu na záchranných pracích. Pracoval totiž jako šachetní záchranář.
„Před nehodou jsem tam zasahoval asi třikrát. Při hašení ohňů nebo stavění zdí. Patřil jsem v Kopistech k dolu Julius III., ale pravidelně jsme vždy na týden jezdili i na okolní šachty,“ vzpomíná Brož.
Teď už je mu devětašedesát let, a přesto občas fárá na dolu Centrum. Původně byl totiž měřič, a když jsou na Centrumce dovolené, chodí vypomáhat.
„Když jdete dolů, nepřipouštíte si, že už se nemusíte vrátit. Ale v duši to má každý. Myslet na to nejde, to byste nemohl dělat vůbec nic,“ dodává bývalý záchranář. Jednu záchrannou akci si v Podkrušnohorském technickém muzeu můžou vyzkoušet i samotní návštěvníci. Jako jediné na světě totiž postavilo originální stanoviště, které je v každém dole, s vyprošťovacím zařízením pro případ závalu.
„My jsme to původně ani neplánovali, když jsme před rokem tuhle expozici stavěli. Jenže tehdy zrovna přijeli školáci z Anglie a všichni chtěli vidět, co na druhé straně té roury je. Takže tam každý vlezl a pěkně to vyčistili. Čím víc byli od mouru, tím větší měli potlesk,“ vypráví ředitel muzea Jakš.
Dneska už se případní malí záchranáři neušpiní, navíc na konci záchranného zařízení na ně čeká překvapení.
Podpatky a bílý plášť
Překvapivé je pro průvodce, v jakém oblečení někteří návštěvníci do muzea chodí. „Zvláště slečny při školních výpravách občas přijdou v bílých podkolenkách a podpatcích vysokých jak dům. Pak se hrozně diví, kudy to procházejí. Přitom věděly, že jdou do šachty. Byl tu i pán v dlouhém bílém plášti. Na konci prohlídky byl celý špinavý. On si chtěl na všechno totiž sáhnout a vše vyzkoušet. U kasičky pak vytáhl pětistovku, což nás velmi potěšilo, a že jde ještě jednou,“ líčí zážitky Jakš.
Od zahájení letošní sezony si cestu do muzea našlo už více než dvě stě lidí. „To je výborné, navíc začaly hodně chodit rodiny s dětmi, to dřív nebývalo,“ uvědomuje si ředitel a dodává, že si muzeum drží průměrnou návštěvnost osmi tisíc lidí ročně.
Lidé jezdí zdaleka
„Místní sem vodí známé zdaleka. Pravidelně chodí horníci, hlavně ti starší jsou nadšení, že tu vidí stroje, se kterými pracovali,“ všiml si Jakš.
Opakovaně vzal své vnuky na prohlídku i Milan Klas z Mostu, sám bývalý horník z Centrumky. „Kluci jsou z Pardubicka, teď mají jarní prázdniny, proto jsme sem zašli. Pokaždé je tu něco nového a ke všemu jim můžu něco zajímavého říct,“ pochvaluje si Milan Klas.
Muzeum teprve od podzimu ukazuje i důlní lokomotivu, která jezdila na povrchovém dole na Hrabáku v Mostě, doplnilo také výstavku důlních svítidel a měřicích aparátů.
K vidění je i hornický hlubinářský teodolit, který věnoval Miroslav Hurál, bývalý měřič z dolu Kohinoor.
PODKRUŠNOHORSKÉ TECHNICKÉ MUZEUM
• Je mezi Mostem a Litvínovem v bývalém hlubinném dole Julius III.
• Po silnici z Mostu do Litvínova se po 2 kilometrech odbočí vpravo pod železniční most. Dál jsou značky.
• Otevřeno je od úterý do neděle (9.00 až 16.00).
