Špína a zdevastované domy s vymlácenými okny - to je Riegrova ulice v Hrušově. Bývala nejkrásnější místní ulicí, dnes je z ní rómské ghetto a jedno z nejproblematičtějších míst v Ostravě.
Nejhezčí bývala na jaře. Voněly tu lípy a jasmíny, v květnu se stavěla májka. Byla to živá ulice, s mateřskou i národní školou, se zdravotním střediskem.
„Na Riegrově ulici měl ordinaci doktor Šimkovič, kde jsem pracovala. Bylo tu krásně,“ zavzpomínala Věra Šejnohová, která přijela na letošní osmé setkání hrušováků se svým manželem Romanem až z kanadského Toronta.
Slavná rodačka
V domku naproti kostela vyrůstala i zpěvačka Marie Rottrová. Jaké má vzpomínky na Hrušov? „Ty nejkrásnější. Narodila jsem se tu a žila do svých jednadvaceti let. Pak jsem se vdala a odešla do Poruby“ vzpomíná Marie Rottrová. Její tatínek byl hrušovským místostarostou, hrál v kostele na varhany a dělal operetu s ochotnickým divadelním spolkem, kde zpívala její maminka.
Kopaná s hadráky
Žili tu Češi, Poláci, Němci a Židé. Hrušov měl dvě základní školy, několik mateřských škol, zdravotnická střediska, úřad, kostel, kino, koupaliště a několik sálů, kde se konaly zábavy, různé obchody, lékárnu i knihkupectví. „Hrušov už neexistuje. Ten spodní je srovnaný se zemí. Nezůstal kámen na kameni,“ říká rodák Zdeněk Dudek.
Osmaosmdesátiletý mistr sportu Ladislav Staněk je nejstarším účastníkem setkání. Jako kluk kamarádil s hercem Vlastimilem Brodským nebo s „Limonádovým Joe“ Karlem Fialou.
„Hrávali jsme kopanou s „hadráky, protože na míč nebylo. Bruslili jsme na kluzišti nebo na rybníku na dřevěných bruslích,“ vypráví Ladislav Staněk.
Povodeň v roce 1960 znamenala pro Hrušov začátek zkázy. Druhá v roce 1997 dílo zkázy dokonala. Voda zatopila celou dolní část, domky v hornické kolonii zaplavila do výše stropu. Z krásného Hrušova se stala zdevastovaná „země nikoho“.
