Na zahradě domku v Polepech pobíhá obrovská doga. Tlapami víří peříčka, která leží v trávě. Chovatel Král otevře holubníky. Jejich obyvatelé zašumí křídly a zamíří k obloze.
„Pro chovatele poštovních holubů je největší zážitek, když se mu ze závodu vrátí deset dvanáct holubů v hejnu. A když navíc získají body do soutěže, to je úžasné,“ říká Král, když pozoruje svoje svěřence, jak ladně krouží nad střechami domů.
Před závodem necháte holuby odvézt stovky kilometrů od Polep a oni se vám za několik hodin vrátí do holubníků. Jak je to možné?
Poštovní holubi jsou prostě tak zařízení. Mají zvláštní pud, který je táhne domů. Také jsou vyšlechtěni na to, aby cestu zvládli co nejrychleji. Když jsem s holuby začínal, byli mohutní. V současnosti jsou daleko štíhlejší. Navíc chovatel by měl umět holuby na každý závod vždy správně motivovat.
Třeba tím, že jim nedáte před závodem najíst?
Pokud holubi letí na kratší trať, tak je opravdu nekrmím, protože by byli moc těžcí. Před delším závodem jim ale musím dát najíst, aby vydrželi cestu. Pro motivaci se využívají různé metody tak zvaného vdovství. Holubi mezi sebou vytvářejí stálé páry. Samičky se ale v závodní sezoně chovají odděleně od samečků. Těsně před závodem chovatel páreček k sobě přiblíží. Jakmile holubička dává svému protějšku najevo zájem a šlape po něm, tak je od sebe oddělí a samečka pošle na závod. Ten má silnou motivaci uhánět domů, aby byl co nejdřív s holubicí.
Takže kdo chce mít šampiony, musí být dobrým „holubím psychologem“?
Dá se to tak říct. Každý holub se chová jinak a je třeba vystopovat, co na něj platí. Už při tréninkových letech kolem holubníku chovatel pozná, jak se holub dostává do formy. Před nasazením holuba na závod musí zase vycítit, kdy je nejvhodnější čas pro puštění holubičky k holubovi do chovného budníku. Pokud jde do závodu vedle samečka i jeho partnerka, musí chovatel vytipovat náhradnici pro případ, že by se ze závodu nevrátila. Není možné, aby holub po doletu nemohl uspokojit svoji touhu.
Holub má poté, co ulétl tisíc kilometrů, chuť na samičku?
Hned ne. Nejdřív se napije a vyspí. Až potom si začne všímat holubice.
I když máte holuby na závod dokonale připravené a motivované, určitě se stane, že všichni nedolétnou. Jaká byla vaše největší ztráta?
Letos jsem v Roudnici nad Labem nasadil devadesát holoubat a dolétlo jich pouze pětadvacet. To se mi dlouho nestalo. Muselo být něco v atmosféře, co je zmátlo v orientaci. Tím pro mě sezona skončila. Něco takového se holubáři může stát, musí s tím počítat. Před třemi lety mi zase v jednom závodě nedolétlo sedm nejlepších holubů. Moje chyba. Špatně jsem je nasadil na závod. Měl jsem vybrat jiné. Přesto jsem v tom roce skončil sedmý v polabském kraji, což je zatím můj největší úspěch.
To vám zřejmě ulétl dost značný majetek. Kolik takový holub stojí?
Můj kamarád holubář jel před časem do Nizozemska a dal za holubici skoro tři sta tisíc. Holubáři jsou blázni. Někteří větší, jiní menší. Já jsem takový střední. Nedávno jsem v Belgii výhodně koupil holoubě s rodokmenem za pět tisíc korun. Tohle holoubě jde ale jenom do chovu. Nedovolil bych si ho vypustit na závody. Kdybych dával peníze místo do holubů do obrazů, tak jsem dneska dávno boháč. Manželka Alena občas říká, že místo nové střechy na baráku máme holuby.
Kdy jste s chovem poštovních holubů začal?
Před padesáti lety. Chovám poštovní holuby od třinácti. Říkám, že mám vrozenou vadu po dědovi, který byl vášnivý holubář. V současnosti mám asi třicet vytrénovaných závodníků. Zbytek jsou mladí holubi, kteří začnou závodit v příštím roce.
Na jak dlouhé trase holubi obvykle závodí?
Krátké tratě jsou do čtyř set kilometrů, střední jsou od tří set do pěti set kilometrů. Dlouhé trati jsou nad pět set kilometrů. Těch holubi letí během sezony šest, ostatní vzdálenosti po osmi. Závody dospělých holubů začínají v dubnu a končí v červenci. Potom až do konce září jsou závody jen s holoubaty. Závodění mi zabere spoustu času. V sobotu holuby nasadím na závod, v neděli na ně čekám. Záleží na každém chovateli, kolik holubů do závodu nasadí, klidně i stovku. Z toho ale jen prvních patnáct holubů tvoří mistrovský tým. V něm boduje prvních sedm holubů, kteří dolétnou nejrychleji. Ti přinášejí chovateli body do celkového hodnocení. Ostatní holubi si letí závody na zkoušku, aby chovatel poznal, v jaké jsou formě.
Za jak dlouho poštovní holub uletí tisíc kilometrů?
Když je hezké počasí, tak za deset až jedenáct hodin. Holub letí i stokilometrovou rychlostí. Když je bouřka nebo vítr, cesta mu může trvat dva nebo tři dny. Při jednom těžkém závodu z Minsku mi holubi dolétli až za čtyři dny. Kolegovi z Prahy dokonce přilétla po týdnu holubice, která to vzala z Minsku nejdříve na jih. Pod závodní plombou měla lísteček se vzkazem, že nocovala u italského chovatele holubů. Teprve potom se vydala do svého pražského holubníku.
Odkdy začínáte trénovat holoubata?
Přibližně od dvou měsíců. První tréninky jsou na pět až deset kilometrů. Dvakrát v týdnu holoubata vyvezu a čekám, jestli se vrátí. Jakmile už létají padesát kilometrů, začínají být doma rychleji než já. Tehdy si říkám, že už jsou dobrá. Po dvou měsících tréninku mohou zkusit své první závody. Nejdelší závod holoubat měří čtyři sta kilometrů.
Holubi jsou prý stejně chytří jako psi a poslouchají na povel.
To je pravda. Jsou chovatelé, třeba v Nizozemsku, kteří holuby vycvičí tak, že poslouchají na přivolání. Právě tady nebo v Belgii je holubaření výnosné. Na holuby se uzavírají sázky a majitelé mohou vydělat miliony. U nás se vsázíme jen tak z hecu mezi námi chovateli. Neznám nikoho, kdo by na tom vydělal.
Kolika let se holubi dožívají?
Průměrně tak dvaceti. Holubi závodí do šesti až sedmi let. Pak skončí v chovu.
Kolik času denně s holuby strávíte?
V nadsázce říkám, že krmím jednou denně. Ráno začnu a večer skončím. Vstanu v půl sedmé, vyčistím holubníky a dám ptákům krmení. Závodní holubi nesmí ztloustnout. Takže ráno dostanou půl štamprle a večer štamprli krmení. Doma neudělám vůbec nic, za což mi žena nadává. Kvůli holubům jsem šel v únoru do důchodu.
