Frýdecký radní a významný textilní podnikatel Adolf Landsberger přišel v roce 1890 s nápadem zavést ve městě elektrické osvětlení. Městská rada ho vyslyšela a v květnu rozhodla postavit elektrickou centrálu. Za půl roku svítily ve frýdeckých ulicích první elektrické lampy. Frýdek se tak dostal mezi první města ve Slezsku, která na tento moderní způsob osvětlení přešla.
Sousední Místek v té době ještě svítil petrolejovými lampami. První české veřejné osvětlení měl o tři roky dříve Písek.
Elektrárna dodávala energii hlavně na frýdecké náměstí. „Elektřiny však bylo dost, a tak elektrické žárovky brzy svítily v asi dvou stech měšťanských domech, hostincích, dílnách,“ uvedl Jaromír Polášek z Muzea Beskyd.
Zavedení této nové vymoženosti stálo město hodně peněz, mnohem více než radní původně počítali. Plánované náklady byly dvacet tisíc zlatých, skutečné skoro čtyřicet tisíc.
„Podnikatel Landsberger městskou radu přesvědčil argumenty, že elektrické osvětlení bude kvalitnější, ale také levnější než petrolejové osvětlení, které město používalo do té doby,“ líčil historik Petr Juřák.
Elektrárna ve škole
Nakonec se ukázalo, že vyrábět elektřinu je pro město prodělečné. Roční náklady byly skoro tři tisíce zlatých. K petrolejovým lampám se už Frýdečané ale nikdy nevrátili.
Městská rada se chtěla blýsknout elektrickým osvětlením na císařských manévrech, které tam byly v září 1890. Stihla to částečně až v listopadu. Úplně všechno bylo nakonec hotové rok poté.
Landsberger navrhl vybudovat elektrárnu v nově postavené chlapecké měšťanské škole, nynější Bezručově neboli Pod Sovou. Parní stroj a dynamo byly ve sklepě, parní kotel na dvoře. Dohledem nad mimořádným projektem rada pověřila pětičlennou radu vedenou Josefem Chowanetzem. Podle Juřáka to moc dobře nezvládl. Členové výboru prý nevedli záznamy o průběhu prací, v účetnictví byl chaos.
Ta frýdecká elektrika
Chowanetz provedl kolaudační komisi frýdeckými ulicemi poprvé osvětlenými elektřinou 12. listopadu. „Komise i obyvatelé města byli spokojeni. Městská rada schválila i podmínky prodeje energie soukromníkům,“ doplnil Juřák. Město zavedlo elektrické vedení až do domů zájemců, elektrické lampy si lidé museli koupit u firem, které určilo.
Zájem o elektrickou energii rychle rostl. Elektrárna ve škole za pár let nestačila a radní ji nechali zrekonstruovat. Fungovala až do roku 1922, pak se Frýdek napojil na Moravskoslezské elektrárny. „Frýdecká elektrárna ale nestačila ani před uzavřením smlouvy s Moravskoslezskými elektrárnami. Charakterizuje to lidový popěvek: Ta frýdecká elektrika, ta nesvítí, jenom mrká,“ přiblížil Juřák.
Místek přešel na elektřinu mnohem později. Petrolejové osvětlení nejprve nahradil plynovým. „V roce 1864 začali nahrazovat Místečané olejové lampy petrolejovými. V roce 1899 rozhodli radní postavit plynárnu a svítit plynem,“ uvedl Juřák. Do roku 1918 sloužila místecká plynárna jen pro osvětlení veřejných míst, pak začala zásobovat i domácnosti. „V roce 1825 bylo v Místku 525 soukromých odběratelů svítiplynu,“ dodal historik.
