„Když kladivo letí, je to fajn pocit”
Start jí vyšel na jedničku, své rodné město si již podmanila. V předchozích dvou letech byla vyhlášena sportovkyní Kolína. Dvacetiletá Kateřina Šafránková postavu kladivářky nezapře. Jejích 193 centimetrů budí respekt. Jinak však členka kolínského atletického oddílu působí velice žensky, což v takřka mužském sportu překvapí. Spontánní pochechtávání a častá emotivní až úsměvná gesta provázela celý rozhovor.
Jak jste se dostala k hodu kladivem?
Úplně náhodou. Na základní škole vybrali skupinu lidí, kteří jeli na Pohár Českého rozhlasu. Vrhala jsem tehdy koulí. Hodila jsem skoro jedenáct metrů, což i mě samotnou překvapilo. Přišel za mnou trenér, abych se šla podívat na nástěnku. Ukázal na ní a řekl, že bych se tímto výkonem v klidu kvalifikovala na mistrovství republiky. Jen jsem valila oči…
A hned poté jste vzala do ruky kladivo?
Nebylo to hned. Začala jsem jezdit nejprve na závody ve vrhu koulí. Pak teprve jsem na tréninku dostala do ruky kladivo. Chvíli jsem se s ním trápila, ale nakonec u mě přece jen zvítězilo.
Co vás na hodu kladivem vlastně baví? Musí to být dřina…
Hmm. (chvílí přemýšlí a směje se). Dobrá otázka. Tréninky jsou fyzicky i technicky náročné. Kondici i techniku piluju zvlášť. Ale když se vám pokus povede a kladivo letí a letí, je to paráda. A když to pak navíc změří a já jsem spokojená, tak to jsou právě ty fajn pocity, které mě naplňují.
Co dalšího vás v životě naplňuje?
Právě studuji pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor učitelství pro mateřské školy. Práci s dětmi bych se jednou chtěla věnovat. Děti totiž moc miluju!
Plánujete už vlastní děti?
Na to je ještě čas (smích). Přítele sice mám, ale na děti je času dost. Když už mluvím o příteli, víte co je zajímavé?
Povídejte…
Kamarádky se mě ptaly, jestli mám přítele. A když jsem jim řekla, že měří 176 centimetrů, tak se rozesmály. O výšce to prostě není…
Celý rozhovor čtěte ve čtvrtečním vydání týdeníku Sedmička
