Když maluji, je barva i na stěnách

Doufat mi stačí, Akt, Letní déšť, Propršený den, U cíle, Paprsky, Oba, Pleso, Z mých vzpomínek, V trávě, Tajemný les, O životě ve městě, Cesta městským parkem.
To jsou všechno názvy obrazů, které vytvořila výtvarnice, medailérka a šperkařka Šárka Češková. V třiatřiceti letech patří mezi nejvýznamnější mladé umělce na Liberecku a Jablonecku. Zástupce Generace 77.
Žije a tvoří v domě na zvláštním místě v Janově nad Nisou. Okolo je velká zahrada, kam si v létě často bere své malířské „nádobíčko“ a tam vzniká řada z jejích prací.
Češkovi nemají žádné přímé sousedy. Po ránu k nim pod okna často chodí na návštěvu srnky. Když Šárka Češková zrovna nemaluje venku, čeká na večer.
„Když už spí děti i manžel, já si tady všechno rozdělám a začnu malovat. Ateliérem je mi obývák. Když pak je hotové dílo přede mnou a já zhasínám lampičku, tak jsem teprve plně spokojená a můžu v klidu usnout,“ říká mladá umělkyně.
Její obrazy jdou na odbyt doma i v zahraničí. Lidé kvůli nim přijíždějí až do Janova nad Nisou, nebo obrazy kupují na internetu. „Zájem o obrazy je. Už jsem jich hodně prodala. A to jsem jedině ráda, protože tím, že nemám ateliér, tak je nemám kam dávat. Kdyby se neprodávaly, tak už bych asi nemohla malovat dál,“ říká.
Ke kresbě a malbě se vrátila po deseti letech, ve kterých se věnovala především společnému podnikání s manželem v bižuterii. „Začalo mi to chybět. Říkala jsem si, že svůj život něčím zpestřím. Když už jsem se učila kreslení a malování, tak jsem se k tomu chtěla vrátit,“ vysvětluje mladá umělkyně.
Ve svých obrazech ze všeho nejraději vyjadřuje své pocity. Říká, že nejvíc prací vytvořila v hodně truchlivých chvílích. „Kdyby někdo řekl ,Namalujte krajinku’ a já bych jen vykoukla z okna a namalovala krajinku, tak to by nešlo, to není můj styl. Já krajiny maluji také, ale je to o pocitech. Jsou to krajiny, které vycházejí jen z mé hlavy,“ popisuje Češková.

Bižuterie pro Pákistán

Smutek, při kterém ráda tvoří, se podle ní odráží v dynamice jejího malování. „Asi opravdu bych potřebovala ateliér, protože tady doma mi hrozí, že bude barva na stěnách i nábytku. A potom je to také v tom, co vezmu do ruky, jestli je to tužka, nebo štětec, či jak je veliký,“ říká.
Kromě malby a kresby se věnuje společně s manželem podnikají v bižuterii. „Manžel je už šestnáct let mačkářem speciálních kamenů. Pracuje se sklem a pravým stříbrem. Tvoří své vzorky, které se nedají jen tak kopírovat a prodává je přes distributory do zahraničí,“ řekla o práci svého muže. Výrobky, které vznikají u Češků, se prodávají do Francie, Itálie, Japonska i Pákistánu.
Jednou by se chtěla vrátit k medailérství, které vystudovala. „Strašně moc bych chtěla mít svoji dílničku, kde bych měla svůj soustruh, frézu, ponk a další věci. Tím bychom mohli spojit sklo a moji znalost medailérství dohromady a já bych dělala formy na mačkání u kahanu. Takže by to bylo o to zajímavější,“ sní.
Už si také vyzkoušela, jaké to je být ilustrátorkou knihy, když více než stovkou kreseb obohatila publikaci Sto romských osobností. „Šlo například o portréty, na kterých byl Charlie Chaplin, Elvis Presley nebo Věra Bílá,“ popisuje.
Reprodukce jejích obrazů vyšly zase v kalendáři Současní autoři Libereckého kraje.
„To byl pro mě zvláštní zážitek. Protože jsem najednou byla spojená s jmény, která pro mě byla něco víc, třeba Vladimír Komárek. Byla jsem za to velice ráda.“

S vervou a po hlavě

Pro svůj osobní i pracovní život si Šárka Češková přeje, aby „nezabloudila do stereotypu“.
„Člověk sice má své zázemí a ví, co může od života očekávat, ale zrovna v mojí profesi stereotyp dobrý není. Když jsem dva roky malovala portréty, tak mě to až přestalo bavit, takže bych si přála, kdyby mě jednou zase někdo oslovil s něčím zajímavým, třeba i větším. Já bych do toho šla s vervou a po hlavě,“ dodává mladá žena, narozená v roce 1977.