V naší nálevně jest orchestrion s nejlepšími pražskými a vídeňskými šlágry, taneční sál, čerstvě upražená káva… Tak mohla znít a dost pravděpodobně i zněla ve dvacátých letech minulého století reklama na hospodu U Tesařů ve Veselíčku.
Nepřetržitě devadesát let provozovaný hostinec v malé obci nedaleko Žďáru nad Sázavou patří dnes už dávno k legendárním, i když už po dlouhá desetiletí dávno nenese původní název.
Návštěvníky do Veselíčka ze všech koutů republiky neláká jenom nefalšovaný punc prvorepublikové hospody, ale stejnou měrou i starožitná prosklená dřevěná skříň stranou od nálevního pultu.
Skříň totiž neslouží na ukládání šatů, ani pivních sklenic. Jedná se originální orchestrion, pocházející pravděpodobně z posledních desetiletí 19. století.
Raritní je především tím, že se jako zřejmě jediný v České republice dochoval nejen v původním, ale bez jakýchkoli oprav a větší údržby také v dokonale funkčním stavu.
„Počkejte, já vám ho pustím, ať si dovedete představit ten randál, co to umí udělat,“ směje se hostinská Marie Skryjová a malou zahnutou klikou po straně skříně natahuje mechanismus stroje.
Pak se už ozve jemné vrzání, praštění a skřípání jako u starých pendlovek, orchestrion spustí břinkavý koncert. Není divu, že jeho hudba není komorní, ve starých hospodách nahrazoval kapelu nebo pozdější jukeboxy či gramofony. Musel umět přehlušit i hospodský lomoz, aby hosté mohli v lokále tančit.
Původ stroje z Veselíčka není jasný. Odborníci jsou zajedno pouze v tom, že pochází z Vídně a vznikl po roce 1850. Pravděpodobné také je, že ho ve Vídni vyráběl český řemeslník: na jednom z válců jsou totiž staré české písničky.
Marie Skryjová vzhledem k secesním ozdobám odhaduje jeho vznik na období kolem roku 1890. „Žádný firemní štítek nebo nálepku jsme v orchestrionu nikdy nenašli a není jasné, jestli tam vůbec někdy něco takového bylo,“ říká Skryjová.
Jeho příslušenstvím jsou tři válce s jehličkami a kovovými výstupky různých délek. Ty přenáší melodii a rytmus skladby přes páky a klapky na vlastní hudební nástroje uvnitř zařízení. To hraje údery do strun a xylofonu, na bubínek a na činel. Na každém ze tří válců je osm písniček.
Hospodu si postavil sám
Nedávno jeden z válců vyměnili. „Hrál tady Kmochovy písničky už padesát let, tak se nám zdál ohraný,“ říká Skryjová.
Orchestrion koupil její dědeček (hospoda se původně jmenovala jeho jménem) v roce 1921 na dražbě.
„Byly tam tenkrát prý na prodej celkem tři, ale tento jediný se zachoval,“ pohladí Skryjová s hrdostí bočnici hrací skříně.
Následujících devadesát let přežil v denním hospodském provozu bez opravy. Jedinou údržbou je, že do jeho soustrojí majitelé nakapou občas pár kapek oleje z olejničky. „Už by ale opravdu potřeboval opravu, sem tam nějaká klapka už přece jen dobře nefunguje,“ míní Skryjová.
Orchestrion je zajímavý i pro muzikology, dva z jeho válců totiž obsahují dnes už v Čechách prakticky neznámé písničky -pravděpodobně dobové vídeňské šlágry z doby před více než stoletím. „Měli jsme tady odborníky na staré české písničky, nepoznali z toho válce ani jedinou. Ale jeden návštěvník z Rakouska v jedné ze skladeb poznal starou rakouskou hymnu,“ řekla Skryjová.
Její dědeček začal hospodu u významné dopravní křižovatky stavět vlastníma rukama v roce 1919. V obci se po svém návratu z první světové války s manželkou usadil v sousední chalupě v podnájmu. „Měl řemeslníky jenom na vazbu střechy, ale jinak všechno dělal sám, jen s pomocí babičky. V lomu nalámal kámen, u řeky nakopal písek, v lese pokácel stromy, tak stavěl. O první říjnové neděli v roce 1921 hospodu otevřel,“ listuje ve vzpomínkách pomyslnou rodinnou kronikou Skryjová.
Veselíčský hostinec se stal rychle po svém otevření vyhlášený po širokém okolí: byl u něj nejen taneční sál, ale také obchod s vlastním pekařstvím a pražírnou kávy. O klientelu nemá hostinec nouzi ani dnes, kdy se sem celoročně sjíždí lidé nejen z tuzemska.
Orchestrion v držení majitelů hospody je státem chráněnou kulturní památkou, stejně jako celá veselíčská hospoda. Zachovala se totiž shodou okolností ve stejném vzhledu, jako byla při svém otevření v roce 1921.
Zůstala taková, jaká byla
I když komunisté v roce 1948 rodině hostinec znárodnili a jeho správu svěřili státnímu podniku Jednota, hostinskými dál zůstali jeho původní majitelé. „Moje maminka tady dělala hospodskou od roku 1943 po dědečkově smrti. Já to od ní převzala na svůj důchod v roce 1998,“ říká Skryjová.
Protože pohostinství vždy spravovali členové rodiny jeho zakladatele, podařilo se jim zabránit změně jeho rázu. Taneční sál hostince tak po roce 1989 po malých úpravách dokázali dostat do podoby, jakou měl už při otevření.
„Jednota měla za socialismu v tanečním sále sklad, ale naštěstí interiér během té doby nikdo nezničil,“ říká Skryjová.
KDE JE MOŽNÉ SLYŠET VESELÍČSKÝ UNIKÁT
• Kde je možné slyšet veselíčský unikát Obec Veselíčko leží na odbočce ze silnice ze Žďáru nad Sázavou na Nové Město na Moravě za obcí Mělkovice.
• Ve Veselíčku je také železniční zastávka na trati ze Žďáru nad Sázavou do Nového Města na Moravě.
• Hostinec, kde stojí hrací skříň, je otevřen denně kromě pondělí od 16 hodin. Majitelé návštěvníkům na přání orchestrion pouští.
