Když tygr neposnídá, riskuje hladovku

Na jídelníčku velkých koček v zoo se střídá hovězí, králík, vepřové i kuře. Neděle je dnem půstu.

Brána jihlavské zoo se návštěvníkům otevírá v osm nebo v devět hodin ráno, podle roční doby. V ten čas už jsou ale ošetřovatelé dávno v práci, chystají krmení a obcházejí své svěřence.

Redaktor sedmičky strávil půl dne na úseku šelem s ošetřovatelem Pavlem Hájkem. Začátek jeho směny připomíná spíš práci řezníka. „Tady visí přední a zadní hovězí čtvrtka. Z té zadní dnes připravíme porci pro tygry,“ říká Hájek a brousí si v přípravně masa dlouhý nůž, kterým pak zkušeným pohybem odřízne úctyhodný kus masa i s pánevní kostí. Tu musí ještě zdolat pilka. Na světě jsou porce pro šestnáctiletého tygřího samce Dustina a jeho družku.

Ve vodě se rozmrazují ryby tuleňům, pro irbisy a levharty je třeba pobít pět králíků. Vydry dostanou kuře, jež vypadá stejně jako to z obchodu. Většinu masa zoo bere přímo z jatek. „Pro šelmy je lepší kuře vcelku i s peřím, žerou je pak pomaleji. Víc se s ním zabaví, je to přirozenější. Taková kuřata ale dostaneme jen výjimečně. Jedna biofarma nám občas dodává i celá kůzlata,“ uvádí hlavní zoolog zahrady Jan Vašák. Nejčastější potravou jsou králíci a hovězí. Vepřové a kuře dostávají kočkovité šelmy jednou týdně.

Nakrmit, poklidit

S vozíkem naloženým masem začneme objíždět vytčenou trasu. Z chodbičky mezi vnitřním a vnějším výběhem hází ošetřovatel maso tygrům a levhartům cejlonským. Tygr Dustin se ale k jídlu moc nemá, přechází sem tam a větří. Zoolog s ošetřovatelem uvažují, jestli je to kvůli říji samice za stěnou. „Tak tímhle přístupem si vysloužil hladovku,“ rozhoduje nakonec Vašák. Je pátek, a protože v neděli se šelmy nekrmí vůbec, čekají tygra dva dny bez přídělu. Půst mu neublíží, mohl by hladovět klidně dva týdny, aniž by mu to uškodilo. „Kočky“ se musejí udržovat při chuti.

Když jsou zvířata v pavilonu nakrmená, jdeme jim poklidit venkovní výběh. Vysbírá se trus a písek se lehce uhrabe. „Po měkkém se šelmám hezky chodí. Je lepší nenechat v písku lidské stopy, to by kazilo dojem,“ říká Pavel Hájek.

Jakmile je uklizeno, otevře z chodby pavilonu pomocí táhel vnitřní i vnější dveře. Nad našimi hlavami po kovovém můstku bleskově jako neslyšné stíny přeběhnou tři levharti. Jsou mezi nimi i loňská dvojčata.
To irbisovi se ven nechce, a než se nechá přemluvit, prská a cení zuby. Ošetřovatelé musejí být opatrní. „Když je šelma ve výběhu, označím to v chodbě pavilonu tak, že ze stěny vytáhnu pítko.
Kdyby se člověk spletl a vešel do obsazeného výběhu, mohla by to být poslední chyba jeho života,“ upozorňuje Hájek.

Tuleňům v bazénu naházíme ryby, vydry dostanou kuře a na irbisy a perské levharty v budovách u řeky čekají králíci. Než stačíme poklidit jejich venkovní výběh, zbudou z většiny králíků jen chlupy a packy. Nakonec uklízíme v medvědinci. Tím ale dnes práce ošetřovatele nekončí, odpoledne začne úklid zase od začátku.