Kickboxer, jehož ruce léčí

Sedmička přináší nový seriál, ve kterém představí osobnosti narozené v Pardubicích v roce 1977. První z nich je lékař a bývalý mistr světa v kickboxu Daniel Waciakowski.

Narodil se v den plný magických sedmiček 7. 7. 1977. Lidé mu proto často říkají, že žije pod šťastnou hvězdou. „Na magii čísel nevěřím. Musím se ale přiznat, že opravdovou smůlu jsem v životě nepotkal,“ říká Daniel Waciakowski z Pardubic, který patří do „generace 77“, tedy lidí, kteří letos slaví Kristova léta.

Život v duchu řecké kalokagahtie

Za třiatřicet let svého života toho už dokázal dost, a to přesto, že bojoval na dvou frontách zároveň. Zatímco stovky hodin tvrdé dřiny v tělocvičně mu vynesly čtyři tituly mistra světa v kickboxu a thaiboxu, stovky hodin nad knížkami mu zase umožnily vystudovat medicínu a stát se lékařem.
Přesně v duchu řecké kalokagathie, která byla v antice symbolem harmonického souladu tělesné a duševní harmonie. „Nikdy nejde úplně ošidit fyzično s tím, že bude fungovat jenom mozek,“ říká sto devadesát centimetrů vysoký sportovec.
Ve čtrnácti letech byste v něm budoucí postrach všech kickboxerů v ringu hledali jen stěží. Vytáhlý hubený kluk s brýlemi byl přesně tím typem, na kterého si všichni dovolí. Cestu na pomyslný sportovní olymp mu tak otevřel až dost nepříjemný zážitek. Na ulici si ho bezdůvodně vyhlédla partička kluků a pořádně ho zmlátila. „Byl jsem typ, který si o to říká,“ přiznává po devatenácti letech.
Začal proto chodit na sebeobranu. Skvělá parta lidí kolem Dušna Macáka ho potom přivedla ke kickboxu a následně i thaiboxu a zápasům v seriálu K1 Grand Prix.
Jenže skalpy vítězů příbývaly na jeho kontě stejně rychle jako zkoušky v indexu na lékařské fakultě Karlovy Univerzity v Hradci Králové. Přestože studium zvládnul s výborným prospěchem, někteří učitelé ho v jeho koníčku příliš nepodporovali. „Když jsem byl třeba na mistrovství světa, tak jsem týden ve škole chyběl, což je na medicíně problém s náhradou praktik. Někteří kantoři si mých výsledků docela považovali, ale další se mi to zase snažili ztížit. Dodnes to nechápu,“ kroutí ještě teď nevěřícně hlavou.
Sportu se dokonce po skončení školy věnoval profesionálně a kariéra lékaře byla chvíli až na druhé koleji. Ovšem výhybka už je poslední tři roky přehozená a trenýrky a rukavice vystřídal za bílý plášť. „Oficiálně jsem nikdy sportovní kariéru neukončil. Ale její pokračování nevidím moc reálně,“ přiznává lékař, který si jako specializaci vybral ortopedii. Potkat ho od 1. září můžete na Ortopedické klinice v Praze na Bulovce nebo jako lékaře při zápasech hradeckých fotbalistů a juniorského reprezentačního hokejového týmu. Sport ho tak bude provázet i v dalších letech. A opět má před sebou velký a těžký cíl. „Chtěl bych být dobrý ortoped,“ svěřuje se Daniel Waciakowski.