Úder na Írán může být velmi silný, Američané se opevňují na Blízkém východě
- Spojené státy si dávají s přípravou na čas. Jedním z důvodů je potřeba rozmístění nepropustné protivzdušné obrany.
- Jednání o dohodě se nejspíš netýkají jen obohacování uranu, ale i raket a podpory šíitských milic.
- Užitečným mediátorem může být ambiciózní Turecko.
Vše nasvědčuje tomu, že americký prezident Donald Trump se zatím nerozhodl, zda udeří na Írán. Zpátky ho může držet nejenom naděje na dosažení dohody o jaderném programu, ale i obava z dalšího vývoje v zemi v případě zásahu.
Režim v Teheránu mezitím krvavě potlačil protesty a není jasné, zda lidé mají ještě sílu k dalším akcím. Jisté každopádně je, že Spojené státy se chystají i na scénář tvrdého úderu.
Jak reálné je, že Trump provede velký úder na Írán?
V poslední době se spekuluje o tom, že by Spojené státy mohly na Írán udeřit v řádu několika dní. Je zřejmé, že se Washington na akci důkladně připravuje. Charakter posilování amerických pozic v regionu však napovídá tomu, že Trump si nejspíš nepřeje překvapivý úder, ale dává režimu v Teheránu šanci na vyjednávání. Prezident také verbálně prezentuje sílu, ale zároveň mlží kolem plánu na její užití. Některá média proto míní, že nálety na Írán nelze čekat bezprostředně.
„Prezident doufá, že nebude nutné podniknout žádné kroky, ale íránský režim by měl uzavřít dohodu, než bude příliš pozdě,“ sdělila mluvčí Bílého domu Anna Kellyová. Je přitom možné, že nejde pouze o prostor pro diplomacii. Washington nejspíš také potřebuje více času pro zajištění ochrany svých i spojeneckých vojáků pro případ íránské odvety.
Takové přípravy naznačují, že útok na Írán by mohl být silný a nejenom omezený. Sám Trump zmiňuje, že tentokrát by situace pro Írán byla daleko horší než loni v létě během úderů na jeho jaderná zařízení.
Jaké síly USA nyní v regionu mají?
Trump uvedl, že na cestě na Blízký východ je „masivní armáda“. Spojené státy skutečně v posledních dnech významně zvýšily svou vojenskou přítomnost v oblasti. Dorazila tam mimo jiné letadlová loď USS Abraham Lincoln se stíhačkami F-35 v doprovodu tří torpédoborců se střelami Tomahawk s plochou dráhou letu. Celkově mají USA v regionu osm torpédoborců, které mohou sestřelit íránské rakety a drony. Washington v oblasti Perského zálivu soustřeďuje i prostředky vzdušného průzkumu.
I za běžných okolností mají USA v regionu desítky tisíc vojáků. Zhruba deset tisíc jich působí v Kataru, další v Jordánsku, Saúdské Arábii, Ománu, Bahrajnu a ve Spojených arabských emirátech. Zpravodajci v posledních týdnech hlásili přílet desítek amerických vojenských letadel a fotografie naznačují velkou aktivitu na katarské základně Al-Udajd.
Když loni v červnu provedly Spojené státy společně s Izraelem údery na íránský jaderný program, Teherán se mstil na této základně. Předpokládá se, že tam Američané v současnosti rozmísťují protivzdušnou obranu. Konkrétně baterie systémů Patriot a THAAD tak, aby pokryly hrozby v různých výškových hladinách. „Přesun systémů Patriot a THAAD je drahý. Pravděpodobnost, že budou použity, začíná s takovým množstvím přesunů stoupat,“ řekl listu The Wall Street Journal (WSJ) Seth Jones, někdejší úředník ministerstva obrany.
Jak by mohl Teherán odpovědět?
Íránský nejvyšší duchovní vůdce Alí Chameneí v neděli varoval, že případný americký útok tentokrát bude znamenat regionální ozbrojený konflikt. Někdejší pracovnice ministerstva zahraničí pro íránskou politiku Suzanne Maloneyová sdělila WSJ, že pokud by USA podnikly rozsáhlou leteckou kampaň, Teherán by reagoval s veškerou palebnou silou a nasadil by svůj arzenál balistických raket krátkého a středního doletu proti americkým a izraelským pozicím.
„Klíčová je otázka protivzdušné obrany, do jaké míry máme dostatek materiálu k zajištění ochrany našich vojáků a prostředků v regionu před nějakou íránskou odvetou,“ poznamenala.
Teherán by nejspíš také mobilizoval své spřízněné síly v oblasti a nařídil šíitským milicím zahájit útoky. Síla Hizballáhu a Hamásu je sice v současnosti značně omezená, ale Írán by mohl povzbudit jemenské Húsíe mimo jiné k útokům na tankery a údery by mohly podniknout také irácké milice a extremistické skupiny v Sýrii. Vše nasvědčuje tomu, že i Írán se na možný úder pečlivě chystá a podle komentátorů se nejspíš poučil z minulých akcí.
Co může úder na Írán odvrátit?
Trump zdůrazňuje, že chce s Íránem dosáhnout dohody o jeho jaderném programu, neexistují však v podstatě žádné detaily takového plánu. Šéf Bílého domu o víkendu novinářům akorát řekl, že stanovil konkrétní termín pro dosažení pokroku a Írán podle něj s USA „vážně mluví“.
Jaderná dohoda z roku 2015 vázala Írán mimo jiné k tomu, aby neobohacoval uran nad limit 3,67 procenta. Trump ji považoval za málo ambiciózní a v roce 2018 od ní odstoupil a obnovil sankce na zemi. Má se za to, že kromě požadavků na ukončení obohacování uranu Spojené státy nyní od živořící země žádají také omezení raketového programu a konec podpory spřízněným milicím v regionu. K tomu ale nejspíš Teherán není v tuto chvíli svolný.
Režim tvrdí, že nedostal žádné ultimatum, které by se mělo týkat úmluvy. A také, že by takový styl jednání neakceptoval. Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí nicméně o víkendu řekl CNN, že věří v pozitivní výsledek rozhovorů se Spojenými státy. „Bohužel jsme ztratili důvěru v USA jako partnera pro vyjednávání,“ podotkl. Výměna zpráv prostřednictvím spřátelených zemí v regionu podle něj ale situaci usnadňuje. Situaci může komplikovat polarizace uvnitř Íránu a nejednota ohledně postupu vůči USA.
Kdo se angažuje v diplomatických jednáních?
V současnosti vše nasvědčuje tomu, že v diplomacii za snížení napětí se angažuje především Ankara. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan rád vystupuje jako mediátor v mezinárodních sporech a chce, aby jeho země hrála velkou roli při stabilizaci Blízkého východu.
Kupříkladu britský The Guardian napsal, že se turečtí diplomaté snaží přesvědčit Teherán o nutnosti ústupků ohledně svého jaderného programu, pokud chce odvrátit potenciálně ničivý konflikt. Erdogan údajně navrhl i videokonferenci mezi Trumpem a jeho íránským protějškem Masúdem Pezeškjánem.
Izraelský deník Ha'arec tvrdí, že Ankara by mohla navrhnout převoz íránského obohaceného uranu do Turecka se zárukou, že materiál nebude vrácen do Íránu. Podobnou nabídku údajně učinilo i Rusko, které rovněž obě strany nabádá k dohodě. Pro Washington by však nejspíš byly turecké garance přijatelnější.
Kolik lidí zemřelo během lednových masových protestů v zemi?
Masové protesty v Íránu odstartovaly na konci uplynulého roku z ekonomických důvodů, rychle se rozrostly a změnily se v projev odporu vůči autoritářskému teokratickém režimu. Podle dostupných zdrojů se konaly ve dvou stovkách měst. Režim v Tehránu je obviňován z toho, že nechal protesty utopit v krvi a dosáhl zkrocení obyvatel za cenu tisíců obětí a odříznutí občanů od internetu.
Íránská nevládní organizace na ochranu lidských práv HRANA uvádí, že potvrzených obětí je šest a půl tisíce, v drtivé většině jde podle ní o civilisty včetně desítek dětí. Prověřuje dalších více než jedenáct tisíc případů. Také další zdroje hovoří o tom, že počet zabitých by se mohl pohybovat až kolem 25 tisíc. Samotné íránské úřady přiznaly více než tři tisíce mrtvých. Tvrdí ale, že většinu z nich tvoří příslušníci bezpečnostních sil.
Nezávislé informace z míst je těžké získat. V zemi každopádně sílí volání po důvěryhodném vyšetřování masakru a vláda přislíbila, že dohlédne na zveřejnění seznamu obětí. Kritici režimu jsou ale k transparentnímu postupu skeptičtí. I tak je krok režimu považován za nezvyklý, protože v minulosti se Íránci po protestech informací o svých mrtvých blízkých nedočkali.
Je stále šance na pád íránského režimu?
Na počátku roku někteří experti věřili, že masové protesty mohou skutečně způsobit pád režimu. „Historie naznačuje, že režimy se hroutí nikoli kvůli jednotlivým selháním, ale kvůli fatální souhře stresových faktorů. Jde o pět specifických podmínek nezbytných pro úspěch revoluce: fiskální krize, rozdělené elity, rozmanitá opoziční koalice, přesvědčivý narativ odporu a příznivé mezinárodní prostředí,“ napsali pro The Atlantic odborníci na mezinárodní vztahy Karim Sadjadpour a Jack Goldstone. „Tuto zimu, poprvé od roku 1979, Írán splňuje téměř všech pět podmínek,“ dodali.
Jenže nyní se zdá, že tvrdé zásahy vedly ke zklidnění situace a velké akce se již nekonají. Výzvy nespokojených ale přetrvávají. Protesty podporoval i Trump. Před pár dny se objevily informace, že zvažuje údery na bezpečnostní síly a jejich vůdce s cílem inspirovat protestující k obnově odporu. Údajně by mohly být organizované tak, aby demonstrantům umožnily obsadit vládní a bezpečnostní budovy a střediska.
Přestože je nyní režim oslabený a lidé mají vztek, nejsou komentátoři příliš optimističtí ohledně změny k lepšímu ani v případě silných amerických úderů. Panují obavy, že by se k moci mohli dostat zastánci nejtvrdší linie a náboženský režim by mohl nahradit vojenský. Druhou obávanou variantou je občanská válka. „Existují i další potenciální scénáře, včetně úplného kolapsu režimu. To by však vyžadovalo masové dezerce v ozbrojených silách a bezpečnostních složkách,“ zdůraznil Jason Brodsky, expert na Írán z think tanku Atlantic Council.
