Kluci se už neschází na pláccích, do do ba fotbalových samouků skončila | E15.cz

Kluci se už neschází na pláccích, do do ba fotbalových samouků skončila

Kateřina Wegnerová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Cestu od přípravky do ligy narýsoval Vítězslav Hejret nejednomu fotbalistovi. Je mezi nimi i reprezentační záložník Petr Jiráček.

Bundesligový Wolfsburg už se chystá zaplatit mistrovské Plzni 125 milionů korun za záložníka Petra Jiráčka. Část z nemalé sumy za největší postavu současné reprezentace přistane na účtu druholigového Sokolova. Právě tady ho vychovali.

A vychovávají další. Každý rok projde největším klubem v kraji téměř tři sta talentů. „Fotbal je u nás na prvním místě, z každého kluka chceme ale především vychovat slušného člověka,“ říká Vítězslav Hejret, sportovní ředitel Baníku Sokolov.

Druhou ligu hrajete šestým rokem, jak je to s mládeží?

Mládežnický fotbal tady vždycky nějak fungoval, jen představa o něm nebyla pokaždé jasná. Sportovní centrum bylo vždycky v Karlových Varech. V Sokolově se sice občas povedl ročník, bylo to ale spíš nahodile. Druhou ligu hrajeme šestou sezonu a stejně dlouho jsme pracovali na koncepci. Měli jsme představu, jak co udělat, jaké máme prostředky, kde můžeme začít. Nakonec je ale naše cesta mnohem trnitější a zdaleka nejsme ve fázi, kde jsme si před lety mysleli, že budeme.

A kam jste se tehdy chtěli dostat?

Chtěli jsme nastavit takový systém, aby všichni trénovali za srovnatelných podmínek. S kvalifikovanými trenéry, na kvalitních plochách. S tréninkem čtyřikrát týdně a k tomu ještě soustředěním.

Co na váš plán řekli rodiče?

Svedli jsme s nimi velký boj, zvlášť u nejmenších to někteří rodiče brali jen jako fotbalový kroužek. Museli jsme jim ale vysvětlit, že i přípravka je pro růst kvalitního fotbalisty důležitá a vyžaduje čas. Trvalo to dvě sezony, pak všichni pochopili. Stejně rychle se nám povedlo založit třetí, a pak i čtvrtý dorost a vybudovat sportovní centrum mládeže.

To stojí dost peněz, ne?

Miliony. Vstup byl ohromně nákladný, hodně jsme investovali do vybavení. Vybudovali jsme umělou trávu, která už čtyři roky umožňuje kvalitně trénovat. Dokoupili jsme pomůcky, pořídili branky. Oblečení. I nejmenší hráč v přípravce je oblečený stejně jako hráč áčka, což má pro sounáležitost s klubem obrovský význam. Pro dítě to je jedna z prvních motivací. Každá kategorie trénuje s vhodným typem míče. Pokud se má trénovat s odlehčenou trojkou určenou pro mládež, nebudou kopat do čtyřky.

Teď jste spokojení?

Dostali jsme se na určitou hranici, v každé kategorii hrajeme nejvyšší soutěž v republice. Jak se posunout ještě dál? Jedna z možností je přivádět hráče ze širšího okolí: Karlovarska, Chebska, Mariánskolázeňska, Ašska. K tomu ale musíte vhodně vytipovat hráče a přesvědčit rodiče. Dojíždět za tréninky čtyřikrát týdně je pro rodiče nebo prarodiče nesmírně časově náročné a klub to stojí příspěvky na dopravu dost peněz.

Jak spolupracujete se školami?

To je samostatná kapitola. Existují sice sportovní třídy, sport ale obecně přestává být pro mládež hlavní motivací. Když někdo dřív chodil do sportovní třídy nebo na jazykovku, to bylo něco. Teď se učí jazyky všichni a místo sportu láká děti jiná, pasivnější zábava. Museli jsme se s šéftrenérem mládeže Tomášem Provazníkem opravdu hodně snažit, abychom třídy naplnili a posunuli je kvalitativně na ještě vyšší úroveň. Posunout je ještě dál, to by stálo další peníze na vzdělávání trenérů.

Co přípravky?

Tam je to ještě složitější. Potřebujeme, aby celý kraj investoval do talentů ještě předtím, než přijdou k nám, a aby k tomu měla centra v kraji vytvořené podmínky. Často se stává, že se u talentů vůbec nezjistí, že by třeba mohli házet oštěpem nebo hrát fotbal. V místě, kde žijí, totiž sport vůbec není. Doba samouků skončila, cílevědomá příprava je dnes nezbytná. Kluci se už neschází na pláccích, fotbal má ve školách velkou konkurenci v jiných sportech jako ve fl orbalu nebo softbalu.

Pokud vůbec děti o takovou konkurenci stojí.

Že jsme se honili po louce, klouzali po ledě nebo prali, to už dnes těžko někoho přesvědčí. Přirozená aktivita zmizela, nahradil ji organizovaný pohyb nebo pasivita. Životní styl se změnil, z toho nemůžeme vinit jen školy.

Částečně snad ano…

Za dvacet let po revoluci jsme sport nedokázali ve školách ukázat jako důležitou součást společenského života, takže se stal okrajovou záležitostí. Ve sportu lidé uznávají profesionály, v běžném životě ale sport vymizel. Kdo teď sportuje aktivně, je na tom lépe než v minulosti, ostatní na tom jsou ale pohybově podstatně hůř. Pořád se mluví o protidrogové prevenci, sport je přitom aktivním naplněním volného času. Pokud trénujete čtyřikrát týdně, nemáte ani čas o tom přemýšlet. Tričko, trenýrky a tepláky má doma každý, náklady na fotbal jsou minimální.

Možná proto je ve světě tak rozšířený.

Sociální rozpětí fotbalu je strašně široké, potkají se při něm lidé, které by jinak nic nespojovalo. V útlém věku navíc nemáte při poznávání zábrany, dospělé už tak neskamarádíte. Na hřiště navíc vyběhnete všichni stejně oblečení a spojuje vás stejný cíl OE výsledek.

Tedy splnit přání trenéra.

Při současné feminizaci školství zejména na prvním stupni zastupují trenéři při výchově mužský element. Trenéra berou všichni jako přirozenou autoritu, která přeroste i do pozdějšího věku, mají v něm vzor mužského chování. Dnes se děti učí určitému režimu, až když jdou do práce, a pak pro ně může být překvapením. Fotbal je disciplíně naučí už předtím. A dobrovolně.

Nemíváte problém s motivací dnešní mládeže?

Většinou kolem čtrnácti až sedmnácti let. Protože takoví hráči za deset let vydali spoustu energie, takže potřebují dál motivovat. Kariérou fotbalisty, trenéra nebo rozhodčího.

Každý se sportem živit nebude. Jak se vedle fotbalu připraví na život?

Právě teď rozjíždíme program: Staň se dobrým člověkem, staň se dobrým žákem. Kampaň, do které se zapojí trenéři i školy. Pro nás je samozřejmě na prvním místě fotbal, obecně je ale důležitější vzdělání. Na Baníku chceme dbát o to, aby každý dokončil alespoň učňovský obor.

O profesionálních sportovcích se říká, že jsou potenciální mrzáci. Jak zatěžuje fotbal pohybovou soustavu?

Je to všestranný sport. Hráči při něm potřebují koordinaci pohybu, silové vybavení, vytrvalost i rychlost. Potřebují se umět rozhodovat. Není tady nebezpečí přetížení, jediné, co hrozí, jsou zranění. Je to kontaktní sport.

Někým je vnímaný jako dost zkorumpovaný sport.

To je velký problém fotbalu obecně. Jako Baník Sokolov to ale nemůžeme přímo ovlivnit. Celá republika zná naše názory. Dlouho nám trvalo, aby nás ostatní brali vážně. Tolerance ve společnosti ke korupci je obecně vyšší a ve fotbalu to platí dvojnásob.

MLÁDEŽ NA BANÍKU

* Baník Sokolov má pět kategorií v přípravkách po ročnících, čtyři žákovské kategorie, tři dorostenecké (bývaly čtyři).
* Každý z trenérů má v kádru minimálně dvacet hráčů, v přípravkách je počet vyšší, ale v nich má trenér k ruce dva asistenty.
* Trenérů mládeže je na Baníku celkem pětačtyřicet, počet mladých hráčů je kolem tří set.

Autor: Kateřina Wegnerová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video