Kolegy podporují, ale neodejdou

Primář interny v nemocnici Orlová Milan Pavlíček, začínal jako lékař před čtyřiatřiceti lety v orlovské nemocnici Pod lipou. Po vojně nastoupil do nově otevřené nemocnice v Orlové a jako primář zde pracuje dvacet let. „Nikdy jsem nebyl příliš zručný, abych mohl dělat chirurga či gynekologa. Práce na interně je taková detektivní pátrací činnost a to je právě to, co mě nejvíce baví,“ říká Pavlíček. Je rád, že se mu za dvacet let práce podařilo vytvořit z interny respektované pracoviště. „Za obrovské plus považuji vznik nutriční a gastroenterologické ambulance včetně endoskopie,“ upřesňuje primář interny. I on měl možnost odejít do jiné nemocnice, ale dává přednost mateřskému pracovišti. „Tolik let jsem zde pracoval a už tu i dosloužím. Máme skvělý pracovní tým a doufám, že nám vydrží i nadále,“ vysvětluje primář. Odcházející lékaře však chápe a podporuje je. „Za jejich požadavky stojím, ale osobně jsem spíše pro vyjednávání,“ upřesňuje Pavlíček.

Práce jako koníček

Výpověď nepodala ani Kateřina Bakhtary. V nemocnici začínala jako patoložka a posléze jako mikrobioložka. Vždy se ale zajímala o psychiatrii a dnes pracuje třetím rokem na psychiatrickém oddělení nemocnice Havířov. „Možná to bude znít jako klišé, ale jsem šťastná, když mohu vykonávat práci, která mě baví. Když k nám přijde pacient s problémy a po třech týdnech od nás odchází a je mu lépe, mám z toho velkou radost. Cítím, že má práce má smysl,“ vysvětluje. Platy lékařů považuje za nespravedlivé a protestující kolegy podporuje. „Porovnejme plat lékaře s platem poslance. Když vidím poslance ve sněmovně, jak se tam neustále procházejí a jeden druhého neposlouchají, přijde mi to nespravedlivé. Poslanec na nemocenské bere sto procent platu. Když si lékař vezme nemocenskou, tak má první dny nulu, tak jako kdokoliv jiný,“ popisuje Bakhtary.
Přesto z havířovské nemocnice odejít nechce. „Máme skvělý personál, líbí se mi menší nemocnice. Peníze nejsou pro mne nejdůležitější. Je mnoho lidí, kteří jsou na tom hůř, než já,“ říká Bakhtary a pokračuje. „Když jsem nespokojená s platem, mohu si vzít více služeb. A navíc mám práci jistou, protože lékařů je málo,“ dodává lékařka.

Jařabáčova tradice

Už třicet let pracuje v orlovské nemocnici Tomáš Knybel. Šikovné ruce a vztah k řemeslné práci ho přivedly k ortopedii. „Už odmala jsem opravoval auta a zedničil na domě mých prarodičů,“ potvrzuje primář ortopedie. Během třiceti let se jeho profese zcela změnila. „Největší revolucí bylo zavedení artroskopických technologií. Ty jsme se museli naučit, pochopit jejich princip a rozvíjet je v každém kloubu zvlášť,“ vysvětluje primář Knybel. Na svém oddělení si nejvíce cení vyškoleného týmu zdravotních sester. „Je to tradice, která začala za vedení primáře Jana Jařabáče. Máme zde sestry, které jsou pečlivé a zároveň k pacientovi laskavé. To je ta nejdůležitější věc,“ říká primář Knybel. A to je jeden z důvodů, proč nepodal výpověď, ačkoli požadavky svých kolegů, považuje za oprávněné. „V posledních dvou a půl letech jsem tomuto oddělení obětoval přespříliš a nebyl bych rád, kdyby mé snažení, spadlo někomu jen tak do klína,“ říká Knybel. Jedním z nejmladších týmů široko daleko se chlubí oddělení anesteziologicko-resuscitační v nemocnici Karviné-Ráji. Vede ho primářka Martina Vrublová. Na svém oddělení se může navíc pochlubit spoustou nových přístrojů. A i kvůli tomu nechce odejít.
„Za poslední tři roky jsme jsme ve vybavení srovnali krok s fakultními nemocnicemi. Bohužel, přístroje máme buď v dlouhodobé zápůjčce, nebo pronájmu. To jediné mě mrzí,“ vysvětluje Vrublová. Kolegům, kteří odchází, se nediví. „Hodinová mzda a celkový plat neodpovídají práci kterou vykonáváme,“ říká primářka Vrublová.