Komentář Petra Koubského: Deset let na špagátě značky Apple
„Dnes představíme tři revoluční produkty,“ říkal Steve Jobs nabité hale sanfranciského Moscone Center a víc pozornosti než slovům věnoval neviditelným provázkům, na nichž si publikum bezpečně vedl tam, kam chtěl. „Ten první je iPod s velkou dotykovou obrazovkou. Druhý je převratný mobilní telefon. Třetí – průlomové zařízení pro komunikaci s internetem.“ Sál maličko znejistěl, ale jen trochu. Byla to koneckonců konference MacWorld, Jobsovo publikum, několik desítek tisíc nejoddanějších.
Kdyby jim předložil tři krabice, sáhli by do kapsy pro kreditku. Jenže obrázky se za Jobsovými zády roztočily a největší marketingový mág našich časů pokračoval: „iPod, telefon, internetový komunikátor. iPod, telefon… chápete? To nejsou tři přístroje. To je jeden. Říkáme mu iPhone. Apple znovu vynalezl telefon.“ Té poslední větě je už na záznamu špatně rozumět, ztrácí se v aplausu. Bylo devátého ledna 2007.
Během prvního roku prodal Apple necelé dva miliony telefonů. Nokia za stejnou dobu 436 milionů. Dvojkou na trhu byla Motorola, trojkou dravě rostoucí Samsung. Odborníci věnovali v roce 2007 daleko větší pozornost jinému telefonu než iPhonu: model Nokia N95 podle technických parametrů výrazně předčil jak iPhone, tak cokoli jiného, co bylo na trhu. Rychlejší procesor, větší paměť, výkonnější operační systém, více možností, jak si přístroj uzpůsobit podle svého.
Apple ovšem namísto snahy o vítězství ve staré hře zavedl novou. Rozhodující v ní byla na první pohled uživatelská přívětivost a pěkný vzhled. Druhý, důležitější pohled říká, že Apple jako první vymyslel, jak pevně připoutat uživatele telefonu k jeho výrobci.
K tomu sloužil a slouží App Store – obchod, kde má každý majitel iPhonu účet. Apple využil svých zkušeností s prodejem hudby přes iTunes a rozšířil tento model na vše, co můžete chtít do telefonu nahrát. De facto si monopolizoval komunikaci s uživateli svých telefonů.
Zbytek příběhu je, jak se říká, historie. Nokia se překvapivě rychle zhroutila, Apple je po Samsungu druhým největším výrobcem telefonů na světě; jeho infrastruktura je také druhou nejpoužívanější – po systému Android, který náhodou přišel na svět rovněž roku 2007.
Změna je však ještě hlubší. Jobs nepřinesl světu jen velkou dotykovou obrazovku a pohodlné utrácení peněz přes telefon. Kouzlo (dobré či zlé, vyberte si) iPhonu je hlavně v tom, že to je kompletně cloudová platforma. Velká část výpočetního výkonu se odehrává na serverech Applu či dodavatelů aplikací, ne v telefonu samém. Slavná umělá inteligence Siri „bydlí“ v datacentru v Kalifornii, ne u vás v kapse, ač se tak tváří. Android používá stejný přístup; dnes jde o jediné existující paradigma.
Šla by stejnou cestou i Nokia? Anebo bychom dnes měli jiné telefony, plně autonomní, s jinými schopnostmi? Těžko říci, tenhle příběh se nestal – iPhone změnil svět, když ne navždy, tedy nadlouho.
