Prvním praporečníkem sametové revoluce v Berouně byl Ctirad Maňásek. „Na poliklinice si vypůjčil státní vlajku a společně s podobně revolučně naladěnou známou pochodoval za údivu kolemjdoucích do centra města. Na náměstí se k nim později přidali další nadšenci, za jejichž asistence Maňásek zapálil první svíčku u Husova památníku,“ vzpomíná na historické okamžiky jeden z čelních představitelů pozdějšího Občanského fóra Jaroslav Frolík.
Nesourodou skupinu demonstrantů spojovala odvaha a odhodlání k nebezpečnému protirežimnímu protestu. Většina aktivistů byla bezpartijní, ale nechyběla mezi nimi třeba členka Socialistické strany. K protestujícím se dokonce přidal i jeden člen Komunistické strany Československa. Většinou to byli mladí lidé. „Kromě Maňáska to byli Jiří Fekete, Pavel Kotraba, Dana Kříženecká či Bohumila Svatošová. Od ochotných zaměstnanců Klubu mládeže, pozdějšího rockového klubu Pod Homolkou, si půjčili zvukovou aparaturu a zahájili nespočet mítinků na podporu studentských požadavků. Tato skupina vytvořila prostor pro zahájení pokojné revoluce v Berouně,“ tvrdí Frolík. Na ústředí Okresního výboru Komunistické strany Československa bylo v těch dnech poměrně dusno.
Podle svědectví přímých aktérů vládl v okresním výboru strach. Komunističtí předáci postrádali instrukce z vyšších míst a zalezlí v místnosti s televizí sledovali přenosy ze stále hlasitějších demonstrací v Praze. Několik dnů čekali jak se situace vyvine. Později mnozí z nich odešli do ústraní. „Atmosféra tam byla pochmurná. Všichni měli strach z možné obdoby někdejších maďarských událostí v roce 1956, kdy došlo k mnoha násilným útokům na stranická sídla. Někteří maďarští komunisté události nepřežili,“ říká o atmosféře v berounském Kremlu, jak se říkalo budově okresního výboru strany, jeden z bývalých komunistů. V čele OV KSČ stál vedoucí tajemník Jaroslav Klán, který vedl s představiteli berounského Občanského fóra první otevřenou debatu o možnosti předání moci, kterou výrazně podpořila delegace protikomunistických aktivistů z Hořovicka.
K prvním aktivistům se po několika revolučních dnech přidali další odpůrci režimu v Československu. V sekretariátu Socialistické strany se prvního jednání Občanského fóra zúčastnil disident a chartista Štefan Gürtler, jeden z nejznámějších protirežimních aktivistů regionu.
Při generální stávce 27. listopadu 1989 přednesl berounský lékař Jan Rybáček revoluční řeč. Jaroslav Frolík předložil stávkujícím rezoluci, která byla výzvou k referendu o svržení vlády Ladislava Adamce.
Rybáček i Frolík byli společně se studentem právnické fakulty Robertem Perglem zvoleni prvními mluvčími Občanského fóra v Berouně.
Shrnutí polistopadových událostí v Berouně vyjde ve dvanáctém čísle Minulostí Berounska, sborníku Státního okresního archivu Beroun.
