Končím s turnaji, hlásí Friedl

Cesta letadlem, ubytování v hotelu, odehraný turnaj a zase pěkně zpátky na letiště a na jiný turnaj. S kolotočem ATP už nechce pokračovat wimbledonský vítěz Leoš Friedl.

Špičkoví tenisté zvládají cestování z jednoho koutu světa do druhého celoročně. Přestávky jsou minimální. Z tohoto koloběhu se teď rozhodl jihlavský Leoš Friedl vyskočit.

„Neznamená to, že s tenisem defi nitivně končím, spíš ho jen omezím na domácí extraligu nebo nějaké občasné starty za zahraniční kluby,“ vysvětluje vítěz šestnácti turnajů okruhu ATP.

Čtyřiatřicetiletý specialita na čtyřhru začal turnaje pravidelně objíždět v roce 1998.

„Jednou jsem zkoušel spočítat, kolik letů jsem za tu dobu vlastně absolvoval. Už jsou to nějaké tři roky a tehdy jsem došel k číslu šest set,“ prozrazuje. -Pro tělo je to docela velká zátěž. Pokud sedíte deset hodin v letadle, zkracují se vám svaly a musíte pak bojovat nejenom s fyzickou zátěží na kurtu, ale i s následky cestování.“

Na druhou stranu však přiznává, že mu neustálé přesuny z kontinentu na kontinent a z jedné země do druhé budou chybět.

„Nejsem moc zvyklý být jen na jednom místě,“ souhlasně pokyvuje hlavou. -Asi teď budu častěji cestovat autem. Ale kdo ví, může se stát, že se časem objeví šance trénovat nějakého hráče a po turnajích budu cestovat znovu,“ nechává budoucnosti volný průběh.

Z nejsportovnější vsi

Rodištěm Friedla jsou jižní Čechy, ovšem svoje dětství a současnost spojuje výhradně s Vysočinou, konkrétně s Dušejovem. „Narodil jsem se v Jindřichově Hradci, bylo to 1. ledna 1977, a dokonce jsem byl úplně prvním dítětem narozeným v tom roce,“ říká. „Ve třech letech jsme se pak s rodiči přestěhovali do Dušejova, odkud pochází taška a já na dětství strašně rád vzpomínám. Byli jsme snad nejsportovnější vesnice na světě. V zimě hokej, v létě fotbal, tenis, nohejbal, volejbal, pořád se něco dělo.“ A protože Dušejov je jen kousek od Jihlavy, kde byl v tu dobu sportem číslo jedna hokej, ubíraly se prvotní myšlenky Friedla směrem k ledu, hokejce a bruslím.

„Jenže potom jsem na jednom tenisovém turnaji skončil druhý, a hned nato se naši dočetli, že se v Jihlavě pořádá nábor do tenisového klubu. A tak jsem se přihlásil,“ odhaluje prvopočátky své pozdější úspěšné tenisové kariéry.

Partnerka z Paříže

Mezi celou řadou titulů vyčnívá jednoznačně ten, který získal v roce 2001 na slavném Wimbledonu společně se Slovenkou Danielou Hantuchovou ve smíšené čtyřhře.

„Potkal jsem se s ní asi tři týdny před Wimbledonem v Paříži. Nikdo jí tehdy moc neznal, protože byla hrozně mladá, a já se jí zeptal, jestli někdy hrála mix. Ona řekla, že ne, ale že to můžeme zkusit. No a nakonec jsme vyhráli,“ usmívá se při vzpomínce na deset let starý úspěch.

Jako s bratry

Většinu dalších vítězství už ale zažil v ryze mužské čtyřhře, a to především ve dvojici s Tomášem Cibulcem a Františkem Čermákem. „Ti kluci jsou v podstatě jako moji bráchové, protože jsme toho spolu strašně moc prožili. Dodneška jsme pořád v kontaktu,“ říká.

A ještě na jeden moment ze své kariéry rád vzpomíná - v roce 2005 si zahrál za národní tým v Davis cupu.

„Ten zápas jsme prohráli, ale stejně bych si to klidně zopakoval znovu. Atmosféra a to všechno kolem bylo prostě úžasný,“ tvrdí Friedl.