Konec světa byl v minulosti již mnohokrát „odložen“ | E15.cz

Konec světa byl v minulosti již mnohokrát „odložen“

Asteroid blížící se k Zemi, ilustrační foto
Asteroid blížící se k Zemi, ilustrační foto
• 
ZDROJ: Profimedia.cz

ČTK

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Nahromaděná nespokojenost, úpadek hodnot či špatná životní úroveň vedly odjakživa k potřebě mýtů o spáse a novém lepším věku, který ale má údajně nastat až po velké katastrofě. I proto davy lidí dnes věří fantazijnímu výkladu mayského kalendáře, že 21. prosince nastane konec světa.

Podobné termíny, jež se mnohdy zakládaly jen na „magičnosti“ data (číslovky), vyhlašovala v minulosti řada proroků. Někteří z nich si na tom založili dobrý byznys, někdy ovšem takové poblouznění vedlo i k hromadným sebevraždám.

Apokalyptické vize má ve svatých knihách řada náboženství. Například poslední knihu Nového zákona Zjeveni svatého Jana vykládají futuristé jako ohlášení apokalypsy, při níž Bůh ztrestá hříšníky a zachrání jen hrstku vyvolených. Židé očekávají šest tisíc let od stvoření světa příchod Mesiáše, což by mělo podle přepočtu židovského na gregoriánský kalendář být v roce 2239. Pak má následovat tisíciletá éra míru, harmonie a blaženosti, podle některých závěrečná etapa světových dějin.

Boží království pro pár tisícovek vyvolených

Víra v lepší život po apokalypse pro poslušné „vyvolené“ přivedla několik milionů věřících například Svědkům Jehovovým, kteří očekávali konec světa už několikrát - například v roce 1914, 1941 či 1975. Nyní už konkrétní termín nevyhlašují, nadále ale čekají armagedon – válku, v níž bůh zahubí bezbožné a nastolí boží království pro 144 tisíc vyvolených.

O posledním soudu a konci světa hovoří i muslimský Korán. Americký biochemik egyptského původu Rašád Chalífa, který byl v roce 1990 zavražděn, v Koránu údajně našel kód, podle něhož vypočítal datum konce světa na rok 2280.

Osudové datum pro lidstvo spočítal i jeden z nejslavnějších vědců Isaac Newton (1643-1727), který velkou část svých textů věnoval i výkladům Bible. A tak mimo jiné tento slovutný fyzik podle Knihy Danielovy údajně došel k závěru, že apokalypsa nepřijde dříve než v roce 2060.

Nostradamova alegorická proroctví

Asi nejslavnějším „jasnovidcem“, který údajně předpověděl řadu událostí, včetně konce světa, byl francouzský lékař a astrolog Michel de Nostredame, zvaný Nostradamus (1503-1566). Jeho proroctví jsou ovšem tak košatá a plná alegorií, že v nich lze najít prakticky cokoli. V jednom z jeho dopisů ale údajně padlo konkrétní datum konce svět - rok 3797.

Fantazii pesimistických fatalistů rozvíjí často už jen magické datum. A tak se apokalyptické scénáře začaly rojit například před rokem 1666 (666 je považováno za číslo satana), kdy navíc mnoho lidí věřilo, že velký požár Londýna v září 1666 zvěstuje poslední den. Proroctví se množila i před koncem prvního tisíciletí a když nenastal konec tisíc let po narození Krista, přišli s rokem 1033 (tisíc let po Kristově ukřižování).

Též příchod druhého tisíciletí hrál do noty fantastům. Někteří ale pro to měli vědecký základ, totiž že konec způsobí počítačového systémy, které nezvládnou dvě nuly na konci data.

Srážka s desetikilovým asteroidem

Jako příčina konce lidstva se často uvádí srážka Země s jiným vesmírným tělesem, což se již stalo. Před 65 miliony let na Zemi dopadl asteroid o průměru deseti km a v místě, kde je dnes mexický poloostrov Yucatán, vytvořil kráter o průměru 180 km (zvaný Chicxulubský). Událost způsobila ekologickou katastrofu, kvůli níž zmizelo ze Země 70 procent forem života.

V novodobé historii je znám jen jeden větší případ - takzvaný tunguzský meteorit (i když nepanuje shoda, co to vlastně bylo), který v roce 1908 vybuchl nad Sibiří a zničil dva tisíce km2 lesa. Pravděpodobnost dopadu takového tělesa na Zemi je několik stovek let, větších těles pak desetitisíce let.

Nyní vědci evidují přes 1300 planetek, jejichž dráhu bedlivě monitorují a dokážou tak jejich případné přiblížení k Zemi spočítat desetiletí dopředu. Vědci také již zkoušejí projekty, jak vychýlit planetku z kurzu třeba vztyčením sluneční plachty či připevněním raketových motorů. Například japonská „sluneční plachetnice“ Ikaros v roce 2010 úspěšně plula kolem Venuše.

Autor: ČTK

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video