Dělníci z kamenolomu na podzemí v Koněprusech narazili při jednom z odstřelů před šedesáti lety. Tehdy poprvé vstoupili do krápníkových síní. Jsou nejdelším a určitě jedním z nejznámějších jeskynních systémů v Čechách. I proto stojí za to se do Koněpruských jeskyní vydat. Na kole, pěšky, autem či autobusem. Parkoviště se nachází několik metrů od hlavního vstupu.
Pět milionů návštěvníků
V roce 1959 se tam vydali první návštěvníci. Za tu dobu jeskyněmi prošlo přes 5,4 milionu lidí. Denně si trasu dlouhou přes půl kilometru a vedoucí dvěma patry prohlédne v průměru sedm stovek zvědavců. Každého do Koněprus přivádí něco jiného. Někdo chce vidět jeskyni, jiný touží jen po ochlazení a nebo chce slyšet legendu o pasáčkovi. Hned na počátku se nachází Spallanzaniho jeskyně s vysokým klenutým stropem a krápníkovým útvarem zvaným Věčná touha. Přes síň zvanou U Labutě prohlídka pokračuje ke krápníkovým varhanům. Ještě před půl stoletím na ně průvodci vyťukávali jednoduché melodie. V současnosti už je sice neuslyšíte, zato někteří průvodci zhasnou, abyste si vychutnali naprostou tmu. Za nejkrásnější bývá považován Proškův dóm. Následuje Petrbokova jeskyně, kde byla v únoru 2007 objevena další část podzemí, kterou lze spatřit okénkem v podlaze.
Zlatý kůň
Jak název Koněprusy vznikl? Podle historických pramenů slovo prusý znamenalo bílý, jde tedy o bílé koně. Také zdejší naučná stezka má v názvu koně. Okruh Zlatý kůň měří přes tři kilometry a jsou z něj krásné výhledy do údolí Berounky i ke Zdicím. Projít ho lze za necelých devadesát minut nebo na něm můžete strávit půl dne. Jedna část končí u parkoviště, po druhé je možné pokračovat do jámového lomu na Kobyle.
