Korálky v Africe, Vendelín v Hondurasu. Liberec a Jablonec ve světě
Desetiletí žili ve městě, kde se narodili jejich děti, matky i otcové, často i babičky a dědové. A pak museli odejít. Nechtěli se ale vzdát svých kořenů a vyřešili to po svém. Založili město nové a pojmenovali ho stejně jako svůj starý domov. Jablonec neboli Neu Gablonz.
Neu Gablonz je částí německého města Kaufbeuren, které leží ve spolkové zemi Bavorsko. „Teprve v roce 2009 jsme s jeho zástupci uzavřeli partnerství. Ale obě města spolu měla úzké vztahy už od konce druhé světové války,“ vysvětlil předseda Spolku přátel města Jablonce Lukáš Pleticha.
Dovezli sklářskou tradici
Na konci války totiž do městečka Kaufberen odešlo několik tisíc Němců vysídlených z Jablonce nad Nisou. Usadili se v dřevěných bunkrech a dírách, které zůstaly po továrně na výrobu střelného prachu a munice, a oživili jablonecký bižuterní průmysl. Donesli tak tradici spojovanou s městem v Jizerských horách za hranice a vytvořili jedno ze známých center bižuterie v Německu. „Další Němci se k nim pak připojili v šedesátých letech minulého století. Hodně jich muselo zůstat po válce při vysídlování v Jablonci. Byli to specialisté na korálky a nejdřív museli předat své znalosti místním a pak teprve mohli Jablonec opustit,“ vysvětlil Pleticha.
Počty přesídlených Jablonečanů v Neu Gablonz se tak rozrostly ještě v šedesátých letech minulého století, kdy odešli specialisté.
Do Neu Gablonz si odsunutí Němci dovezli ze svého starého bydliště i sochu. Kašnu s rytířem Rüdigerem, bájnou postavou německé mytologie, jejímž autorem byl Franz Metzner.
Obr na kašně
Rytíře koupili pro Jablonec v roce 1923. Dlouho pro něj hledali správné místo. Nejdřív stál u kostela svaté Anny, později našel téměř třímetrový bronzový Rüdiger své místo na kašně na dnešním Horním náměstí. Patnáct let byl dominantou.
Na konci války, kdy vypuklo odstraňování všeho nepřátelského a spjatého s Německem, skončila i rytířova éra. V noci ze 14. na 15. června 1945 sochu Jablonečané strhli a vláčeli za nákladním autem až před radnici. „Označili ji nápisem: Rüdiger se hlásí jako antifašista Národnímu výboru,“ doplňuje znalec jablonecké historie Václav Vostřák. Rytíř strávil další roky uložen na dvoře Technických služeb v Jablonci nad Nisou, pak ho převezli do Národní galerie v Praze. Ta později rytíře prodala právě do města Kraufeuren do Neu Gablonz, kde ho znovu odhalili 30. července 1970.
Několik Reichenbergů
V Bavorsku má svého jmenovce také Liberec alias Reichenberg. Čtyřtisícové německé město, které vzniklo sloučením několika vesnic, ale nemá s Libercem propojenou historii tak jako Neu Gablonz s Jabloncem. Dost možná, že v bavorském Reichenbergu o Liberci ani nevědí.
Další Reichenberg by zdatní pátrači nalezli také v jiné spolkové zemi, v Porýní - Falci na západě Německa. Kdyby se tam ovšem chtěli podívat všichni Liberečané, způsobilo by to pořádný poprask. Falcký Reichenberg má totiž podle loňského sčítání lidu jen 185 obyvatel.
Reichenberg se ale ve světě proslavil i jinak, docela bizardně. Tak se totiž odborně říká i německým válečným „kamikadze“, pilotovaným leteckým pumám. Němci jich za druhé světové války vyrobili na dvě stovky kusů a cvičně je zkoušeli, nakonec je ale do přímých bojů nikdy nenasadili.
Jablonec v Brazílii
Jablonecký otisk je hluboký také v daleké Brazílii, ve městě Nová Petrópolis a v jeho okolí. Do Jižní Ameriky odešli skláři z Jablonce nad Nisou, Nového Boru a jejich okolí už za Rakouska-Uherska a na své kořeny v Čechách nezapomínají jejich potomci dodnes. „Všichni si tam schraňují různé předměty a věci, které jim připomínají Jablonec a vztah jejich rodičů k městu. Vyhledávají je dodnes a každý z nich má také své rodinné muzeum,“ vysvětluje Jana Hamplová, vedoucí folklorního souboru Nisanka z Jablonce, který brazilskou komunitu několikrát navštívil. Tamější potomci Čechů i přistěhovalci v Brazílii založili českou asociaci Bohmen. Pravidelně se schází, dodržují tradiční české zvyky a využívají různé výrobní technologie a postupy, které se naučili jejich jablonečtí předci ještě v Čechách.
„Setkali jsme se tam dokonce s paní Edeltraud Dela Pace, která se v Jablonci narodila v roce 1936 jako Preisslerová a moc ráda na dětství vzpomíná. Dokonce poslala na jabloneckou radnici dopis, ve kterém děkuje zástupcům města za to, že chtějí s Novou Petrópolis uzavřít partnerství,“ dodává Hamplová.
Blyštivá krása do světa
Korálky, šperky i sklo vyslali proslulí jablonečtí výrobci doslova do celého světa. Kdo by neznal značku Swarovski. Její zakladatel Daniel Swarovski se narodil v roce 1862 na Jablonecku, a protože byl jako dítě zručný a měl rád vše krásné, vyučil se uměleckým pasířem. Jako jednadvacetiletý mladík odjel na zkušenou do Vídně, kde svými výrobky zaujal a nadchl. Do Jablonce se ještě na nějaký čas vrátil, ale v oboru na něj čekala velká konkurence. Přesunul se tedy do Tyrolska, kde založil továrnu. V Rakousku je sídlo firmy Swarovski dodnes.
Lidé práci jabloneckého rodáka znají díky šperkům, doplňkům, křišťálovým soškám i lustrům a bytové dekoraci. „Nosím prsten značky Swarovski už několik let a jsem na něj pyšná. Hrdá jsem taky na to, že něčemu tak krásnému dal život člověk, který je ze stejného místa jako já,“ řekla majitelka prstenu Swarovski Gabriela Kalivodová z Jablonce.
Liberec je v Chorvatsku
To Liberec vyvážel svoji slávu do světa i prostřednictvím fotbalistů. Třeba Italové si začali informace o Liberci zjišťovat hned poté, co los v předkole Ligy mistrů přiřkl do cesty jejich zbožňovanému AC Milán právě liberecký Slovan.
Otázka je, co všechno si z nových informací Italové vzali, neboť o Liberci psali i jako o chorvatském týmu. „Je to velice těžký soupeř. Hodně běhavý. Ale Milán má velkou šanci na postup, mohli jsme dopadnout hůř,“ vyjádřil své mínění milánský obránce Dario Šimič, o kterém webové stránky Milána tvrdily, že je Čech, ačkoli šlo právě o Chorvata.
Fotbalisté jméno Liberce vyvezli i do dalších zemí Evropy – třeba Anglie či Španělska.
Pivo v Hondurasu
Liberecké pivo Vendelín z rodinného minipivovaru Vendelína Krkošky si našlo cestu až do Hondurasu. Krkoška totiž pro tamní pivovar, budovaný podle vzoru toho libereckého, připravil technologii a zacvičil tam sládka. „Mají dobré pivo, běží jim to tam dobře,“ chválil svůj karibský projekt před časem. „O našem pivu ale moc nevědí. Oni netuší, kde je Česko, natož Liberec.“
Vendelín se později prosadil ve světě ještě jednou. To když o něm před dvěma lety napsal proslulý britský list The Times, který doporučil svým čtenářům, aby kvůli Vendelínovi navštívili Liberec.
Timesy zařadily malý pivovar a jeho pivo Vendelín na čtvrté místo nejlepších piv v Česku. „Výsledný elixír na začátku voní po meruňkách, je extrémně málo nasycený a cukernatý, na konci chutná po ovoci,“ tvrdil o Vendelínovi Ewan Rail, autor článku v The Times.
