Ženy jsou kvůli tomu, aby vypadaly krásně, ochotny obětovat mnohé. Ne všechny módní doplňky jsou ale pohodlné. Když modelka Michaela Dihlová poprvé uviděla korzet, který získali do sbírek pracovníci zámku v Raduni, jen kroutila hlavou. „Vždyť to vypadá, jako by to vyrobili na dítě. Nevěřím, že to na sebe dokážu navléct. Ty ženy v tom musely být jako v brnění,“ divila se při pohledu na unikátní korzet Dihlová. Po chvíli přemýšlení a za asistence pomocnice se to nakonec přece jen podařilo. Modelka se musela do korzetu vsoukat napřed bokem. Pak pomocnice celou konstrukci otočila do správné polohy. Až potom ji mužný asistent zašněroval díl na zádech. „Nechápu, jak v tom mohla ta žena vydržet celý večer. Vždyť se nemůžu ani narovnat a strašně to studí,“ postěžovala si Dihlová.
Vyrobený na míru
Odborníci si nejsou jistí, k čemu přesně korzet sloužil. Byl to krunýř, ortopedická pomůcka nebo jen speciální pomůcka, která měla pod šaty zamaskovat bříško těhotné ženy či dívky?
„Korzet je zvláštní už tím, že byl vytvarovaný na určitou postavu. Ti, co ho vyrobili, pravděpodobně kůži namočili a pak uzpůsobili podle dřevěné nebo kovové figuríny přímo na míru. Kůži pak nabarvili na růžovo a zámečník podle toho vyrobil kovovou konstrukci,“ vysvětlovala Kolářová.
I když v pase byl korzet úzký, kožená prsa zase předpokládala mnohem plnější postavu, než jakou má většina žen. „To nás vedlo k myšlence, jestli nebyl korzet vyrobený pro těhotnou dívku a měl zvětšující břížko pod šaty zamaskovat. Podle toho, jak byla jelenice při restaurování nasáklá potem, ho asi majitelka nosila velmi často, zřejmě i na plesy,“ komentovala Kolářová.
Tajemstvím je zahalen také původ korzetu. Loni na jaře ho pro raduňský zámek za osm set korun koupila kolegyně z ostravského památkového úřadu na bleším trhu. Prodejce o majiteli nic bližšího neřekl a později už se na trhu neobjevil.
Korzet byl ve velmi žalostném stavu. „Kůže byla pokrytá plísní, vnitřní výstelka z jelenice téměř chyběla a kovová výztuha byla nejen zrezivělá, ale na jedné straně už chyběly i nýty,“ popisovala restaurátorka Alena Ilievská, která korzet čtyři měsíce restaurovala.
Napřed ho celý rozebrala a rozpárala. Kovové části vyčistila od rzi a celou konstrukci natřela bezbarvým lakem. Zjistila, že korzet někde nasákl vodou, takže původně poddajná kůže ztratila pružnost.
Restaurátorka obdivovala i zručnost tehdejšího řemeslníka. „Všechna místa, kde byly nýty i zvláštní podpěry na zádech, byly uvnitř vystlané měkkou kůží. Kovová konstrukce přitom dovolila zvětšit obvod asi o tři centimetry,“ pokračovala Ilievská.
Secesní módní doplněk
Podle toho, že je korzet až ke krku, pochází podle ní zřejmě z doby secese. Neznámá žena jej tedy nosila někdy mezi roky 1880 až 1905, kdy dámy chodily do společnosti v šatech upjatých až ke krku a štíhlý pas doplňovala nabíraná sukně. „Byli bychom moc rádi, kdyby se nám ozvali odborníci nebo lidé, kteří se s podobným korzetem setkali. Prostudovala jsem spoustu knih, ale většinou se takové korzety vyráběly z textilu s výztuží z dřevěných lamel nebo velrybích kostic,“ doufala Kolářová. Letos sice kvůli rekonstrukci na zámku nepřipravili návštěvníkům žádné další prostory, ale zato přidali další zajímavosti. „Dostali jsme darem sadu spodního prádla i šatů. Nová je kolekce vyšívaného ložního a stolního prádla nebo originální mýdlo s jelenem,“ doplnila Kolářová.
