Spolu se slovenským malířem Jozefem Chrenou představí svoje sochy v českém centru v Americe také František Varga z Břeclavi. Svoje plastiky, u kterých kombinuje práci se dřevem a železem, tam bude vystavovat až do začátku listopadu.
Jak jste se dostal k tomu, že vystavujete v New Yorku? Vznikalo to vlastně dva roky. Čeští a slovenští krajané, kteří bydlí v Americe, jezdí do České republiky na různé konference. V Táboře se seznámili s prací mého kamaráda Jozefa Chreny, který je na mě upozornil. V lednu jsme jim do Bratislavy přijeli představit moji práci. Líbila se jim, a tak jsme se nakonec domluvili na společné výstavě.
Co krajané na výstavě uvidí? Speciálně pro výstavu jsem vyrobil několik menších věcí. Třeba dřevěné srdce, ve kterém je ukrytý malý domov. Chtěl jsem tím vyjádřit, že je jedno, jestli je v Americe, nebo kdekoliv jinde. Důležité je to, kde si domov člověk vytvoří. Na výstavě uvidí také průřez mojí tvorbou.
Myslíte, že tam prorazíte? Spojené státy jsou otevřené každému umění. Tak uvidíme. Chtěl jsem to ale zkusit, abych potom nelitoval.
Na vašich sochách se opakují křesťanské motivy. Jaké další symboly vás zajímají? Jako každého chlapa mě inspirují hezké ženy, kterých je tady na Moravě spousta. Na mých sochách se také často opakují motivy hroznů, které k tomuto kraji neodmyslitelně patří.
Co si krajané v zahraničí myslí o Češích a Slovácích? Vnímají nás pořád jako jeden stát. Hodně z nich ještě umí česky. Vzpomínají na Moravu a učí svoje děti tradiční zvyky. Po tom, co se otevřely hranice, se snaží spousta mladých Američanů najít na Moravě svoje kořeny.
Vy sám ale z Moravy nepocházíte? Ne. Pocházím ze slovenského Prešova. Přišel jsem do Břeclavi hrát fotbal, oženil se tu a už tu žiju skoro třicet let.
Co vás přivedlo k řezbařině? Se dřevem pracoval už můj děda a strýc. Už jako malý jsem se díval, jak pracují, a vyrůstal jsem obklopený vůní dřeva. Podobně je to se mnou i s vírou. K té mě jako malého přivedla matka. Také jsem se neptal proč a stala se mojí součástí.
Kde hledáte inspiraci? Nacházím ji většinou ve svých snech. Často mám určitou představu, kterou musím rychle převést do dřeva, abych ji nezapomněl.
