Pětaosmdesáté narozeniny bude mít v polovině ledna nestor zlínských lyžařů a konstruktér lyžařských vleků Josef Šperka. Oslavy to budou velké. Pozvání přijala i milionářka a zlínská rodačka Ivana Trumpová, kterou Josef Šperka zná od dětství a přátelil se s jejími rodiči.
Součástí akce bude legendární „Pomerančový závod“ pro žáky základních škol, který se poprvé uskutečnil v padesátých letech minulého století. Pořádala ho parta zapálených nadšenců, kamarádů, kteří zakládali zlínský lyžařský oddíl. Byl mezi nimi například i Miloslav Zelníček, otec Ivany Trumpové. Závod dostal svůj název podle odměny, kterou lyžaři dostávali. „Pomeranče byly v té době velkou vzácností a sehnat je byl problém,“ říká Josef Šperka.
Jeho životní osudy by vydaly na román. „Však mi taky rodina pořád říká, ať to sepíšu. Ale sám se do toho nepustím,“ dodává muž, který byl u vzniku zlínského lyžařského svahu s umělým povrchem.
Pamatujete si spoustu detailů ze svého života. Vzpomínáte si taky, kdy jste dostal první lyže?
Dala mi je moje učitelka ze základní školy v Bratislavě. V patnácti letech jsem s nimi přijel do Zlína. Lyžáky jsem ale žádné neměl. Jezdil jsem na nich v komisňácích.
A už tehdy vás lyžování chytlo?
Zkoušel jsem toho víc. Snažil jsem se chytit v házené, dělal jsem fotbalového brankáře. Dokonce jsem i boxoval. Běhal jsem orienťáky a byl jsem zapálený turista. Lyžování mi z toho všeho přišlo nejzajímavější. Lyžovat se totiž dá celý život. I na jedné noze.
Kolikrát jste se při lyžování zranil?
Úrazů bylo hodně. Ale nejen z lyžování. Polámaná žebra, kolena. V sádře jsem měl i krk, ale i tak jsem jezdil stavět vlek. Kdysi jsem taky spadl ze tří metrů při nahazování lana od vleku.
V roce 1954 se z vás stal spoluzakladatel lyžařského oddílu tehdejší TJ Gottwaldov a rozhodl jste se s kamarády vybudovat lyžařský svah přímo ve městě. Později dokonce s umělým povrchem, kde se dá lyžovat celoročně…
Dozvěděl jsem se, že se dá lyžovat na umělém povrchu a rozhodl jsem se do toho jít. Svah jsme budovali v roce 1977. Pomáhala řada kamarádů. Můj syn dohlížel na stavbu, se kterou jsme začali na místě bývalého letního kina. Vše bylo hotovo během jedné sezony. V zimě jsme už mohli začít lyžovat. Položili jsme i umělou hmotu, kterou jsme si nechali přivézt z Jablonce. Lyžování bylo tehdy ve Zlíně velice populární. V lyžařském oddílu bylo svého času čtyři sta členů.
Pracoval jste jako konstruktér v tehdejším národním podniku Svit. Kromě toho jste ale projektoval i vleky pro lyžařské areály po celé republice. Kolik jste jich celkem navrhl?
Dá se říct, že jsem -ovlekoval“ celou republiku. Projektů bylo minimálně sto. Představoval jsem si, že české lyžařské areály se sjednotí a budou používat jednotné uchycovače na lano. V zahraničí totiž dodavatelské firmy používaly stejný systém. Ale tady si to každý dělal, jak chtěl.
Po komunistickém převratu v únoru 1948 jste upadl v nemilost a dokonce jste byl prohlášen za nepřítele dělnické třídy.
To je pravda. Přesto si mě po návratu z vojny v podniku drželi.
Asi jsem byl pro ně důležitý konstruktér. Vymyslel jste karuselový stroj na lisování podpatků, který se objevil i na světové výstavě v Moskvě v roce 1969. Vymýšlel jste ale i další zlepšováky. Kolik máte celkem vlastních patentů?
Zaregistrováno mám pětadvacet patentů. Moje stroje pracovaly v různých státech. Například sto padesát mých střikolisů si pořídili v Egyptě. Při válce v Koreji jsem zkoušel i nový typ plynových masek s filtry umístěnými v lícnicích. V důchodu jsem začal konstruovat stroje na opravy lyží. V republice je přes šedesát malých strojů, které jsem vymyslel. Loni jsme upravovali jeden speciálně pro broušení snowboardů. V Javorníkách pod Kohútkou máme na chatě U Staříků malou opravnu lyží. Půjčujeme tam sportovního vybavení, zapravujeme skluznice, brousíme hrany, voskujeme a leštíme lyže, seřizujeme a montujeme vázání. Děláme i drobné opravy všeho druhu.
V Javorníkách jste v padesátých letech založil lyžařské středisko, do kterého jezdili členové oddílu až ze Zlína. Jezdíte tam pořád?
V Javorníkách jsme si v padesátých letech museli všechno sami vybudovat. Nikdo nás nepodporoval a vše jsme řešili dobrovolnými brigádami. Jako oddíl jsme původně neměli žádné zázemí, nakonec jsme provozovali několik chat a velká lyžařská střediska. Po rozdělení republiky ale zlínský lyžařský oddíl přišel o téměř všechny vleky ve středisku a dnes se tam cítím trochu jako nezvaný host. Dobrý jsem leda k tomu, když se hledá nějaký zapomenutý kabel v zemi. Přesto mám odvahu se považovat za duševního i fyzického autora lyžařského střediska nejméně od roku 1953, kdy v této lokalitě existoval pouze Hotel Portáš, chata Kohútka a obnovená polozřícenina bývalé celnice předaná klubu českých turistů a po reorganizaci tělovýchovy pojmenovaná Spartak.
Co říkáte na snahy současného majitele Svahu Zlín o rozšíření sportovního areálu?
Už když jsme stavěli dvě stě metrů původního svahu, měli jsme tehdy představu, že se svah prodlouží a rozšíří. Včetně lanové dráhy. Nový projekt na rozšíření mě nepřekvapuje. Lidé ale těžko vstřebávají nové velké věci. Příkladem jsou kontroverzní vyjádření ke stavbě Kongresového centra ve Zlíně od architektky Evy Jiřičné. Zlínský svah pro mě znamená spoustu let života. Trénovali jsme tam děti, se kterými jsme zažili největší lyžařské úspěchy. Tam jsme prorazili.
JOSEF ŠPERKA
* Narodil se 19. ledna 1927 v Bratislavě.
* V roce 1939 po osamostatnění Slovenska odsunuli rodinu do Zlína.
* 1941-1945 studoval v Baťově škole práce.
* 1945-1982 dělal konstruktéra ve firmě Baťa a Svit.
* V únoru 1948 ho prohlásili za nepřítele dělnické třídy.
* 1948-1950 absolvoval vojenskou službu.
* 1954 spoluzaložil lyžařský oddíl Tělovýchovné jednoty Gottwaldov (TJG).
* 1955-1959 byl chatařem na Kohútce.
* 1957 navrhl první vlek s nekonečným lanem na Portáši - zvratkový systém.
* Systém záhy převzali i jinde v republice.
* 1961-1965 byl dobrovolným chatařem na Javorce.
* 1967-1985 byl předsedou lyžařského oddílu TJG, ústředním rozhodčím lyžování, technickým delegátem.
* 1970 - komunisté ho na čas zbavili všech funkcí, měl zákaz publikovat a vyjet do zahraničí, nesměl se stýkat se zahraničními hosty.
* 1982 byl vedoucím správy a majetku tělovýchovných zařízení.
* 1987 odešel do důchodu. I v něm ale obsluhoval a udržoval lyžařské vleky ve středisku, dělal revize a dále projektoval .
ŠPERKŮV KONÍČEK: SBÍRÁNÍ VTIPNÝCH VÝROKŮ
* Všechno dělám tak, abych tomu i já rozuměl.
* Při odchodu do důchodu zjistíš, kolik ti zůstalo kamarádů.
* Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když utne.
* Je vám zima? Vzpomínejte! Vzpomínky hřejou.
* Dlouhověkost je vykoupena tím, že se člověk potká s mnoha nemocemi, které by nepoznal, kdyby včas umřel.
* Za komunistů jsem spolupracovníky nabádal: Chlapi alespoň jednu chybu denně a obětavě ji napravit, ať jsme slavní.
* Žena je tvor, kterého milujeme, protože je člověku nejvíce podobný.
* Když něco hledáme, tak to nemůžeme najít, když něco najdeme, tak to nepotřebujeme.
* Všichni lidé jsou sobci - každý myslí jen sám na sebe. Jediný, kdo myslí na mě, jsem já.
CO ZNAMENÁ JOSEF ŠPERKA PRO ZLÍN
V roce 1954 byl jedním ze zakladatelů lyžařského oddílu Tělovýchovné jednoty Gottwaldov a osmnáct let byl jeho předsedou. Pracoval jako ústřední rozhodčí lyžování i jako technický delegát. Sám závodně lyžoval na vrcholové úrovni. Později vychovával v oddílu mladé sjezdaře, organizoval nespočet závodů pro mládež i dospělé, založil veřejnou lyžařskou školu na umělém svahu ve Zlíně. V roce 1982 nastoupil do tehdejší Tělovýchovné jednoty Gottwaldov, nyní Sportovních klubů Zlín, do funkce vedoucího správy majetku tělovýchovných zařízení. Pracoval tam do roku 1987. V roce 1990 založil Závodní lyžařský klub Zlínsport zaměřený na závodní činnost mládeže. Podílel se na výstavbě umělého lyžařského svahu ve Zlíně, zajišťoval údržbu lyžařských středisek, ale i řady fotbalových hřišť, tenisových dvorců, herny stolního tenisu, sportovní haly, zimního stadionu, turistické chaty na Bystřičce na Podkopné Lhotě a mnoha dalších středisek. Svoji funkci zastával zodpovědně, neznal pojmy -neumím, neudělám, to nesjedu, spadnu, bojím se“. Mezi spolupracovníky byl vůdčí osobností, uznávaným odborníkem, sršel energií. Je bezednou studnicí vtípků a originálních přirovnání, ale mnohdy i tvrdým kritikem. V životě dokázal skvěle skloubit práci, které rozuměl a rozumí, a sport, kterému se dodnes věnuje.
Pavel Chwaszcz, ředitel Sportovních klubů Zlín
