Krásné Vánoce, milí čtenáři

Jakoby se celý rok odvíjel od jednoho okamžiku a tím zase končil.

Například zdobení perníků u mé babičky. Ona vždy řekne: „Já ti nevím, ale letos se mi ta poleva zdá nějak řídká.“ Pak od ní zaručeně uslyším třeba: „Ta rybí polévka je jakási bez chuti, musíte si ji dosolit.“ A nebo výtka dědovi: „Ivo, cos to koupil za stromek? Vždyť je to úplné koště.“ A děda se mě každý rok ptá, kolik chci kousků kapra, i když ví, že já ho jím jen z úcty k tradici. Je to už devětadvacáté déjà vu, a stejně to mám ráda. Protože dokud se bude opakovat, vím, že ti, na kterých mi záleží, jsou se mnou. Vám čtenáři Sedmičky za celou redakci přeji, abyste znovu prožili to, co vás o Vánocích uklidňuje a, ať už jste kdekoliv, třeba i tam, kde být nechcete, udělejte si Vánoce hlavně sami v sobě.