Kreslíři nevymřeli, vtipkují dál
Po sametové revoluci se s nimi roztrhl pytel. Krátké kalhoty prezidenta Havla tenkrát karikoval kdekdo. Někteří humoristé a kreslíři ale po letech odpadli. Pár z těch, kteří v okolí Uherského Hradiště vydrželi kreslit dodnes, našla Sedmička. Aby se uživili, museli začít malovat jinak než ostatní.
Papír vyměnil za kůži
Ivan Křemeček maluje od té doby, co dostal tužku do ruky. Před dvaceti lety se dostal k časopisu, který se jako jediný humoristický měsíčník drží na trhu dodnes. Poslední dobou ale hodně pracuje i o víkendech. Papír však často vymění za tvář či tělo.
„Malování na tělo je staré jako lidstvo samo, ale teď zažívá jakýsi návrat ve velkém,“ tvrdí Křemeček. Kreslí svatebčany místo fotografa, dělá karikatury oslavencům nebo maluje na těla polonahých dívek. Právě takzvaný bodypainting je na akcích stále oblíbenější. Zájem o něj mají drsní motorkáři, křehké tanečnice i malé děti. „Třeba přišla mladá holka, která chtěla nakreslit propíchnuté srdce jakoby na zkoušku. Aby věděla, jak to bude vypadat, než se rozhodne si ho doživotně nechat vytetovat,“ popsal kreslíř.
Se dvěma kamarády jezdí na akcích po celé Moravě. A na tělo kreslí podle přání. Hady, domy, vinné hrozny, růže, ornamenty. Vznikají tak originály, které sice nevydrží, ale o to víc potěší. „Říkáme, že je to tak do prvního deště,“ dodává Křemeček.
Delší trvání mají třeba karikatury. O ty je mezi oslavenci, návštěvníky hradních slavností, dětských dnů a hudebních festivalů pořád velký zájem. Kreslí je i Libor Velan. „Ale rozhodně ne tak často. Jen když mě někdo požádá, nevyhledávám to,“ říká muž. Specializuje se spíš na kreslený humor. „Nic jiného vlastně ani neumím,“ dodává malíř, který je typický svým renčínovsko-jiránkovským humorem beze slov.
Na novinku v podobě bodypaintingu se chystá také kreslíř Oldřich Cimbálek. Začínal s kreslením komiksů, před patnácti lety zveřejnil svůj první vtip a publikoval i v Praze. Teď ho vyhledávají firmy kvůli tvoření webových stránek i nevěsty, které si zakládají na jednotném stylu. „Chtěla jsem mít stejné typy svatebních oznámení, pozvánek na svícu (rozlučku se svobodou - pozn.red.)a nakonec i portrétů,“ vysvětlila Lucie Dvořáčková, která si u něj kresby objednala.
Cimbálek jezdí také na svatební hostiny, kde kreslí svatebčany podle skutečnosti. „To mám docela rád. Kreslím třeba třicet lidí tak, aby se pak opravdu poznali. To je netradiční a lidi takové obrázky hodně baví. Je to nezapomenutelná památka,“ konstatoval Cimbálek.
Humorné obrázky dělá na zakázku i Vojtěch Johaník. Od jiných je rozeznatelný tématy spojenými se Slováckem. Třeba často kreslí „strýce“ v černých gumácích.
