Vyučil se kuchařem, ale dnes si k plotně stoupne jen zřídka. Ještě s „mokrým“ výučním listem vplul do vrcholového fotbalu a už v něm zůstal. Tomáš Klinka se v něm od té doby neztratil. Vydělané peníze letos vložil do podnikání.
„Ve třiatřiceti už musí vrcholový sportovec myslet na zadní vrátka. Nemůže čekat, že se v kariéře posune ještě někam výš. Jsou výjimky. Jako v hokeji Dominik Hašek nebo ve fotbale například kladenský gólman Roman Pavlík, který to po třiatřicítce dotáhl na špici fotbalové ligy,“ říká Klinka.
Před lety převzal firmu svých rodičů. „S kamarádkou jsme si otevřeli na pražském Chodově wellnes centrum,“ podotýká.
„Dost jsem riskoval“
Po vyučení se rozhodl věnovat jen fotbalu. „Učení mě nebavilo a v devatenácti letech jsem byl skálopevně přesvědčený o tom, že se fotbalem uživím. Když se ohlédnu zpátky, dost jsem riskoval,“ říká Klinka s tím, že to naštěstí vyšlo.
„Co se vzdělání týče, na papíře nemám nic, co by stálo za chlubení, ale snažím se hodně pochytat v praktickém životě a chovat se rozumně,“ vysvětluje kladenský fotbalista.
Dostal se tehdy mezi takové hvězdy jako Ivo Knoflíček či Martin Pěnička. Z Klinkových
vrstevníků to nejdále dotáhl Jiří Štajner.
„Nedíval jsem se na to, kdo v čem jezdí, jaké má ženy, co si obléká. Pozoroval jsem spíš, jak to kopou, abych se něco naučil. Podobné vzory dnešním mladým, bohužel, v Česku chybí,“ říká Tomáš Klinka.
Ještě dva tři roky
S fotbalovou kariérou chce skončit tak do dvou tří let. „Třeba skončím ještě dřív. Musím to zaťukat, ale dosud se mi vyhýbala vážná zranění, tak kdyby to šlo takhle dál, takové tři další sezony bych si fotbalem mohl vydělávat,“ přemítá o blízké budoucnosti.
Ven už nepůjde. „Na západ od hranic preferují v současné době spíše mladé nadějné fotbalisty než staré vysloužilce. Ta doba, kdy si veteráni chodili přivydělávat do Rakouska nebo do Německa pomalu končí,“ říká Klinka.
Je rád, že funguje jeho wellnes centrum, nedokáže si prý představit, že by byl někde klasicky zaměstnaný.
Příísná výchova
Doma byl Tomáš Klinka přísně vychovávaný. „Jakmile jsem třeba přišel po dohodnutém čase, táta mě dal co proto,“ vzpomíná fotbalista.
A dodává, že ho rodiče naučili také šetrnosti. „Nikdy jsem nežil ze dne na den. Hodně jsem šetřil, neprohrál jsem peníze v kasinech ani jsem se nesnažil žít si na vysoké noze,“ vypráví Klinka.
Pokud jde o peníze, bylo to podle něj nejlepší v Německu. Díky tříletému angažmá si mohl postavit dům v Brnkách v okrese Praha-východ i wellnes centrum.
„A co dál? Dejme tomu, že Kristova léta jsou pro mě jakýmsi životním milníkem. Tím dalším je pro mě padesátka. Tam se to, myslím, opět někam zlomí,“ dodává kladenský hráč Tomáš Klinka.
