Ještě před pár lety se zdálo, že éra gramofonů definitivně skončila. Jiří Mencl se přesto před dvanácti lety rozhodl zariskovat, a vrhl se do víru nejistého podnikání výroby gramofonů Pro-Ject. Dnes to vypadá, jako by někdo otočil gramofonovou desku na opačnou stranu, a z jejích drážek zní hudba utěšené budoucnosti, v jejímž podkresu nebude charakteristické praskání gramofonových desek rozhodně chybět. „Začátky byly těžké, ale ustáli jsme to,“ říká Mencl.
Vzpomenete si na váš úplně první gramofon?
Pamatuji si na něj velmi dobře. Koupil jsem si ho i se zesilovačem v době, když jsem studoval na vysoké škole. Byla to tuším NC čtyřistatřicítka a měla přepínání rychlostí třiatřicet a pětačtyřicet na malou a velkou desku.
To byl v té době obyčejný, nebo spíše lepší model?
V té době určitě lepší.
A v dětství jste doma měli gramofon?
Brácha ho měl. Ale tehdy jsme doma používali spíše páskový „kotoučák“. Měli jsme k němu i bedny, ty byly tenkrát ručně dělané.
Přesuňme se do začátku devadesátých let. Tehdy byla litovelská Tesla sice tradičním, ale skomírajícím výrobcem gramofonů. Co se dělo?
V roce 1992 získala Teslu Litovel firma ETA. Bylo to v době, kdy firmě zaměřené především na výrobu gramofonů zcela klesl odbyt, a přitom v ní tenkrát pracovalo údajně sedmnáct set lidí. Takže byla úplně na položení. ETA samozřejmě počet pracovníků snížila a do Litovle přinesla nový výrobní program.
Zrušila výrobu?
Gramofony tady zůstaly, i když jejich výroba neustále klesala. Asi v roce 1997 to bylo nejhorší. Dělal jsem tenkrát ředitele závodu a z Hlinska na mě tlačili, abych výrobu gramofonů úplně zrušil. Vůbec nezapadala do jejich dalších podnikatelských záměrů. To se mi podařilo ustát, až se v roce 1999 představenstvo rozhodlo definitivně závod v Litovli uzavřít a výrobu vrátit zpět do Hlinska.
Co jste s tím dělal?
Začal jsem jednat s majiteli o odkoupení výroby gramofonů a dodávky pro automobilový průmysl. Nakonec se mi to podařilo. Uzavřel jsem s nimi smlouvy na odkup majetku a v roce 1999 jsem začal podnikat.
Ale konec minulého století je přece přesně dobou, kdy světu kralují CD přehrávače a lidé čím dál více začínají poslouchat počítačové mp3. Tehdy se zdálo, že o gramofony nikdo nestojí. Jak to, že jste se rozhodl jít do tak nejistého podniku?
Měli jsme a máme rakouského obchodního partnera Audio Tuning. Je to dobrá firma, která naše gramofony úspěšně prodává. Cítil jsem, že je začíná prodávat líp a že by se situace mohla zlepšovat. V roce 1999 už nějaké náznaky byly.
Jaké?
Na rozdíl od předchozích let, kdy nastalo úplné dno, se začaly nepatrně zvyšovat objednávky.
Mohlo to být tím, že přišla generace „dýdžejů“?
To určitě ne, protože naše gramofony těmto účelům neslouží. Přístroje, které oni používají, musejí mít přímý náhon, který ty naše nemají.
Byl začátek před více než dvanácti lety bezproblémový, nebo nastaly nějaké komplikace?
Samozřejmě byly velké finanční komplikace! V té době vám nikdo nepůjčil ani korunu.
Proč? Kvůli tomu, že se jednalo o zdánlivě neperspektivní výrobky?
Všeobecně. Pokud nemáte historii, tak vám nikdo nepůjčí.
Jak jste to řešil?
Získal jsem nějaké dotace na zaměstnance, dal jsem do toho všechny svoje peníze a část prostředků jsem si půjčil, například od našeho rakouského zákazníka. Sháněl jsem peníze, kde se dalo, ale od našich peněžních ústavů to zkrátka zpočátku nebylo. Ty nám půjčily až po dvou letech. Takže takové byly začátky. Tvořili jsme zisk, ale přitom jsme byli zadlužení. Musel jsem si půjčovat, abych vůbec zaplatil daň z příjmů. Byla to velmi těžká doba, ale zvládli jsme to.
S kolika zaměstnanci jste začínal a kolik jste ze začátku vyráběli gramofonů?
Začínali jsme se sto padesáti zaměstnanci, dnes jich je kolem dvou set. Hned v roce 2000 jsme vyrobili dvaadvacet tisíc gramofonů, což byl velký úspěch. Postupně se jejich počet zvyšoval a v roce 2010 nám čísla „vylezla“ na pětatřicet, a loni dokonce na devětatřicet tisíc gramofonů, což je vrchol v naší dosavadní éře.
Teď navíc dochází k určitému comebacku gramofonů. Stále více kapel se například vrací k vinylům. To pro vás musí být potěšitelné.
Je pravda, že poslední dva roky máme růst a letos vyrábíme úplně naplno. Takže v letošním roce, pokud by to takto pokračovalo, bychom se mohli dostat přes čtyčicet tisíc kusů.
Je na českém trhu konkurence?
V České republice nikdo jiný gramofony nevyrábí. Tady se na trhu objevují především čínské výrobky, ale to jsou poněkud jiné přístroje, které naši zákazníci obvykle nechtějí. Preferují raději kvalitní výrobek s dobrým zvukem. Čínské gramofony sice nejsou úplně špatné, ale většinou jsou plastové, což není pro dobrý zvuk zrovna to pravé.
Kupuje si gramofony hodně lidí z mladší generace?
Nemám k dispozici žádné statistiky. Ale můžu to posoudit každý rok na veletrhu v Mnichově, což je největší výstava gramofonů v Evropě. Lidé, kteří tam chodí pozorovat novinky, jsou především ti mladší.
Proč lidé gramofony poslední dobou tak vyhledávají?
Asi kvůli autentickému „teplejšímu“ zvuku, který se na CD přehrávačích prostě vykouzlit nedá.
Litovelské přístroje se prodávají v pětašedesáti zemích světa. Kam až se dostanou nejdále?
Prodáváme ve všech světadílech. Od Austrálie přes Japonsko, Spojené státy či Brazílii. Vyvážíme prakticky do celého světa.
To skoro vypadá, že kromě vás a Číňanů je už nikdo jiný nevyrábí.
Dokonce i do Číny nějaké gramofony dodáváme.
A co evropští výrobci, copak ti pro vás nepředstavují konkurenci?
Samozřejmě výrobci v Evropě jsou a jsou i určitou konkurení. Ale naše gramofony jsou na pultě k dostání v cenovém rozmezí od dvou set až do několika tisíc eur, takže máme široký záběr a každý zákazník má možnost si vybrat cenovou kategorii. Některé konkurenční firmy naopak vyrábějí třeba jen dražší přístroje.
V posledních letech všichni skloňují slovo krize. Nezdá se, že by se zrovna vaší firmy nějak výrazně dotkla.
Když se bavím se svými kolegy, tak nikdo nemluví o tom, že by měla být nějaká krize. Je to pouze mediální bublina. Kromě výroby gramofonů také dodáváme například trysky do oktávií, takže vím, jakým způsobem dodávky v autoprůmyslu rostou.
Před několika dny jste získal cenu Podnikatel roku Olomouckého kraje. Co to pro vás znamená?
Je to ocenění práce nejenom pro mne, ale i všechny ostatní. Techniky, výrobní dělníky a lidi, kteří se na výrobě gramofonů podílejí. Je to ocenění za jejich práci, která mnohdy není jednoduchá a vyžaduje velké vypětí.
Co je podle vás základem úspěchu v manažerském vedení firmy?
Musíte mít kolem sebe kolektiv, který přesně ví, co má dělat. A ten já mám. Hlavně jde o to zajistit, aby včas chodily peníze, aby se platily včas faktury a aby bylo dostatek prostředků na výplaty. Aby zkrátka vše fungovalo, jak má.
Na stěně v kanceláři máte fotografie z Nepálu. Jaká to byla zkušenost?
Byl jsem tam na nějakém tracku, asi pět tisíc metrů vysoko. A zkušenost? Myslím, že naši lidé by si měli uvědomit, že někde se žije opravdu daleko hůře než tady v Evropě. Životní podmínky, co se týče zdravotní péče nebo vzdělání, jsou tam kromě hlavního města opravdu špatné.
Vnímají to tak i samotní lidé, kteří tam žijí?
Oni vypadali šťastně. I když cesta do školy po těžko schůdné stezce dětem trvala asi tři hodiny. A škola, to byla obyčejná místnost s tabulí, židličkami a jedním učitelem. A přitom všichni chodili v kravatách, modré košili a uniformě. A s úsměvem na tváři.
JIŘÍ MENCL
• Narodil se 24. října 1959, žije v Uničově.
• Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě.
• Pracoval nejprve ve vývoji ve slévárnách a později v ekonomickém úseku uničovských strojíren.
• Po listopadu 1989 se stal ředitelem Služeb Uničov a od roku 1993 vedl závod Tesla Litovel.
• V roce 1999 založil společnost SEV. Ta vyrábí gramofony pro rakouskou firmu Audio Systems, které jsou k dostání v pětašedesáti zemích pod značkou Pro-Ject. Vyrábí také automobilové ostřikovací systémy a pro společnost Märklin součásti dětských vláčků.
