V kalendáři s letopočtem 2011 zbývají poslední stránky. V uplynulých měsících si lidé ve Zlínském kraji vyslechli nebo přečetli tisíce zpráv. Některé z nich by neměly zapadnout ani na sklonku roku. Sedmička přináší přehled nejpodstatnějších událostí.
Baťův institut
Nové krajské kulturní centrum vznikne ze dvou budov bývalého továrního areálu firmy Baťa ve Zlíně. Stavba začala v září letošního roku. Dělníci zbořili přístavbu mezi budovami s čísly 14 a 15. Ty se stanou sídlem Krajské knihovny Františka Bartoše, Muzea jihovýchodní Moravy a Krajské galerie výtvarného umění.
Na přestavbu čerpá Zlínský kraj dotace z Regionálního operačního programu Střední Morava ve výši pět set milionů korun. Celkové náklady přitom dosáhnou devíti set milionů korun.
V architektonické soutěži zvítězil Juraj Sonlajtner z pražského ateliéru ADNS. I po stavebních úpravách bude zřejmé, že jde původně o továrnu navrženou architektem Jiřím Voženílkem. Zůstanou tovární stropy i konstrukce budov. Součástí úprav bude vytvoření venkovní výstavní plochy mezi oběma domy, která bude sloužit pro koncerty pod širým nebem a jiné kulturní akce.
„Celý komplex otevřeme ve druhé polovině roku 2013. Od podzimu 2012 by však už měla být v provozu budova 14, v níž budou na návštěvníky čekat nově pojaté expozice Krajské galerie výtvarného umění a Muzea jihovýchodní Moravy,“ uvedl náměstek hejtmana Zlínského kraje Libor Lukáš, který je předsedou řídícího výboru projektu. Název 14/15 Baťův institut podle něj přesně vystihuje budoucí poslání budov.
„Na straně jedné je to využití číslovek v duchu Baťova legendárního systému označování továrních budov, na straně druhé je to sousloví Baťův institut, jež má evokovat navázání na tradici někdejšího Baťova Studijního ústavu a Školy umění, tedy instituce, v níž se střetávají kultura, vzdělanost a věda,“ uvedl Lukáš.
Smrt Karla Rachůnka
Nejčernějším dnem českého hokeje posledních let se stalo 7. září 2011. Na letišti v Jaroslavli se zřítilo letadlo JAK-42, ve kterém zahynulo šestatřicet členů ruského hokejového klubu. Mezi mrtvými byli i tři čeští mistři světa, Jan Marek, Josef Vašíček a zlínský odchovanec Karel Rachůnek.
Rachůnkovi bylo sedmnáct let, když ho vytáhl do extraligového týmu trenér zlínských hokejistů Zdeněk Venera. Talentovaný obránce s tvrdou střelou vydržel v áčku pouze dvě sezony, pak zamířil do zámoří. V draftu si ho vybrali Senátoři z Ottawy.
Kromě severoamerické NHL okusil Rachůnek i ruskou ligu, při výluce v zámoří hrál extraligu za Znojmo. Jeho největší chvíle v národním týmu přišla na loňském mistrovství světa v Německu. V semifinále prohrávala reprezentace se Švédskem 1:2, když sedm vteřin před koncem Rachůnek napřáhl mezi kruhy a vyrovnal. Česko pak na samostatné nájezdy postoupilo do finále a v něm triumfovalo.
V pátek 9. září se s Karlem Rachůnkem loučily na zlínském náměstí Míru davy lidí.
V prosinci se zesnulým hráčům dostalo velké hokejové pocty, když je před zápasem Česka se Švédskem v Chomutově uvedl hokejový svaz do Síně slávy. Hokejový svaz vyřadil jejich čísla 4, 15 a 63 z reprezentace a po celou letošní sezonu nastupují hráči národního týmu se symbolickým logem na srdci.
Jízda králů v UNESCO
Jedna z největších folklorních tradic Moravského Slovácka, vlčnovská jízda králů, se na konci listopadu dostala na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Rozhodli o tom členové mezivládního výboru Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu.
Při jízdě králů, která se ve Vlčnově koná každoročně na konci května, bývá celá obec v obležení zvědavců. Každý chce vidět mladého krále, který sedí na koni, v dívčím kroji, s květinou v ústech a nesmí promluvit. Kromě Vlčnova se tradiční jízda králů koná i v Hluku, Kunovicích a Skoronicích.
„Je to významný počin nejen pro samotné obce, ale pro celou Českou republiku. Ve světě se teď o jízdě ví a lidi z různých kontinentů bude zajímat, co je to jízda králů, co je to jihovýchodní Morava,“ prohlásila etnografka uherskohradišťského Slováckého muzea Romana Habartová.
Jízda králů má původ už v pohanských dobách. Mladí chlapci spolu tehdy soupeřili při vyhánění dobytka a nejlepší z nich se stal králem. Druhý původ tradice vidí etnografové v útěku uherského krále Matyáše Korvína před Jiřím z Poděbrad. Aby se neprozradil vzhledem a mluvou, oblékl se prý do ženského kroje a do úst si vložil růži.
O zapsání jízdy králů na seznam světového dědictví usilovalo Česko několik let. To pomůže zvýšení turistického ruchu na Slovácku.
Na Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva figurují desítky tradic z celého světa. Českou republiku zastupuje od roku 2005 slovácký tanec verbuňk a od loňského listopadu také masopustní průvody s maskami na Hlinecku.
Otevření zámku Lešná
Zámek v Lešné u Valašského Meziříčí se po téměř čtyřiceti letech dočkal 31. října 2011 zpřístupnění lidem. Jen za první den sem přišlo přes 1600 návštěvníků. V zámeckých sálech je vystavený mobiliář, barokní nástěnné obrazy a unikátní je barokní podlaha ze sedmnáctého století. A na rozdíl od většiny hradů a zámků je opravený zámek otevřený i v zimních měsících.
Přestavba klasicistního sídla z osmnáctého století, v němž natáčel Filip Renč film Requiem pro panenku, trvala devět měsíců. V zámku Lešná sice nehořelo jako v závěrečné scéně filmu, ale budova po zabavení šlechtickému rodu Kinských v roce 1945 do letošního roku chátrala.
„Před sedmi lety byla tato nemovitost k prodeji. Zámek je nejen velkým kulturním dědictvím, ale láká turisty. Také díky tomu se podařilo získat na jeho obnovu peníze z evropských fondů,“ řekl náměstek hejtmana Zlínského kraje Jindřich Ondruš.
Klasicistní zámek Lešná vznikl přestavbou vodní tvrze a na konci devatenáctého století získal svůj nynější vzhled, který umocňuje jeho zasazení do anglického parku. Jedinečnost areálu podle architektů spočívá v romantické malebnosti a idylické atmosféře venkovského šlechtického sídla s částečně dochovaným zámeckým mobiliářem z majetku posledních majitelů z rodu Kinských.
Kauza šéfů univerzity
Univerzitou Tomáš Bati ve Zlíně letos hýbala kauza dotačního podvodu jejích funkcionářů. Naposled letos v listopadu podal krajský státní zástupce Leo Foltýn obžalobu pro dotační podvod na tři muže. Vedle bývalého rektora školy Ignáce Hozy stanou u soudu i někdejší děkan fakulty logistiky a krizového řízení Vladimír Mrkvička a kvestor univerzity Alexander Černý. Hrozí jim pět až deset let vězení.
„Jednalo se o vylákání částky sedm milionů korun, kdy vyplaceno bylo pouze 5,46 milionu korun,“ uvedl Foltýn.
Policie představitele univerzity podezírá z toho, že neoprávněně čerpali asi sedm milionů korun jako státní příspěvek na studenty přijaté do studijních oborů, na které univerzita neměla potřebné akreditace. Podle obžaloby jsou zodpovědní za převedení části studentů technologické fakulty na nově zřízenou fakultu logistiky. Šlo o 785 studentů bakalářského programu a 287 studentů magisterského programu. Podle policie však škola na začátku akademického roku 2009/2010 neměla na sporné studijní programy potřebné akreditace. Přesto na studenty získala příspěvek.
Ignác Hoza vinu popírá. Proti svému trestnímu stíhání podal stížnost k Ústavnímu soudu, ten ji však odmítl. Hoza se hájí tím, že za ekonomiku univerzity je odpovědný kvestor, který mu připravoval podklady a měl by kauzu vysvětlit. Černý ale tvrdí, že věci uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání nejsou v kompetenci kvestora.
Vedení univerzity se v únorovém prohlášení kvestora zastalo. Podle vedení způsobilo kauzu hlavně neprofesionální rozhodnutí tehdejšího rektora a děkana fakulty. Hlavní líčení u zlínského krajského soudu by mohlo začít na jaře příštího roku.
Dědictví po Baťovi
Dolores Liljana Bata Arambasic, vnučka zlínského průmyslníka Jana Antonína Bati, letos neuspěla u Nejvyššího správního soudu s kasační stížností. V ní se domáhala dodatečných náhrad za znárodnění obuvnického impéria Baťa.
V žádosti ministerstvu kromě jiného uvedla, že za majetek zestátněný dekretem prezidenta Beneše stát rodině průmyslníka nevyplatil žádnou náhradu. Jedná se především o akcie desítek firem, jako jsou Baťa, Baťových pomocných závodů v Otrokovicích či Zlínské stavební společnosti. Dohromady by náhrada měla činit asi pět miliard dolarů.
Ministerstvo financí řízení zastavilo, a to proto, že žádost měla vady, které nikdo ani přes výzvu ministerstva neodstranil. Městský soud v Praze žalobu Dolores Liljana Bata Arambasic zamítl. Baťova vnučka se ale nevzdává a chce se obrátit na Ústavní soud.
Dolores Liljana Bata Arambasic je vnučkou Jana Antonína Bati, který byl nevlastním bratrem zakladatele obuvnického impéria Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zemřel, v čele podniku jej nahradil. Pod jeho vedením prošly továrny i město Zlín největším rozvojem. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde později zemřel.
Po druhé světové válce justice v Československu označila Jana Antonína Baťu za zrádce a kolaboranta. Většina historiků se ale přiklání k tomu, že Baťa byl odsouzený nespravedlivě. V roce 2007 se Baša dočkal rehabilitace, ve Zlíně mu postavili nedaleko krajského úřadu sochu.
Konec Malé scény
Divadlo Malá scéna prožívá černý rok. Letos na podzim jeho vedení oznámilo, že divadlo odehraje v sále na Štefánikově ulici svou poslední sezonu. A tím končí i jeden zlínský fenomén.
Za vším je finanční krize i vyčerpaný tým, který divadlo držel nad vodou. „Naše divadlo nás pozřelo, vysálo, přežvýkalo a zase vyplivlo. V této chvíli už není ani síla, ani odvaha bojovat s větrnými mlýny,“ uvedl umělecký šéf divadla Petr Nýdrle.
Před pár lety se divadlo Malá scéna pokusilo profesionalizovat. Jak vysvětlila ředitelka divadla Renata Švrčková, bylo to hlavně proto, aby měli nárok na více peněz z ministerstva kultury. Žádost divadla úředníci nakonec vyřadili. „Nikdo nenutí divadla k profesionalizaci,“ uvedl mluvčí ministerstva kultury Stanislav Brunclík. Zlínští zastupitelé se sice snaží divadlo podporovat, každoročně dotací okolo čtvrt milionu korun. „Tato částka však nepokryla ani náklady na inscenace. A podpora podnikatelů není nijak výrazná,“ uvedla Švrčková.
Zamítnutí dotace nebyl jediný důvod k ukončení činnosti. Divácká návštěvnost večerních představení je tak nízká, že tržby z představení nepokryjí náklady na dané představení. Nejsilnějším finančním partnerem zlínského divadla byla firma z Uherského Hradiště, nikdo ze Zlína neměl velký zájem o sponzorství.
