Křupavé zlato pochází z lutyňské pece

Pavel Halama vyrábí brambůrky v Dolní Lutyni šest let. Přivedla ho k nim vzpomínka na babičku, která je pekla na plotně.

Zlatavé, mastné a pořádně osolené brambůrky, které si Karviňané dopřávají v hospodách u piva, jsou často z Dolní Lutyně. Kromě Karvinska putují i do Brna nebo České lípy.

Patnáct tun = dvacet dní

Slané brambůrky vyrábí v Lutyni Pavel Halama z raných brambor, které vyrostly na karvinských polích. „Každých dvacet dní spotřebujeme zhruba patnáct až osmnáct tun brambor. Záleží na zájmu zákazníků,“ říká Pavel Halama.
Brambory musejí být kvalitní, bez kazu. „Už se nám stalo, že jsme museli desítky tun brambor vracet, protože byly načernalé. Z těch dobroty rozhodně vyrobit nešly,“ vzpomíná Halama. Začátky pro něj nebyly vůbec jednoduché. Výrobní tajemství nikdo neprozradí, takže návod na výrobu musel vymyslet sám. „Nejhorší bylo najít ten správný olej. Kdo si myslí, že je to obyčejný stolní, je na omylu. Brambůrky se smaží v palmovém oleji,“ vysvětluje Halama. Podle něj se v této branži rozhodně nevyplatí něco šidit. A ví to z vlastní zkušenosti. „Druhou várku, kterou jsme kdy vyrobili, jsme smažili v levném oleji a výsledek byl opravdu nechutný. Kila brambůrků tak zbytečně skončila na hnoji,“ přiznává omyl Halama.
Chybička se vloudí i dnes. Proto zaměstnává několik lidí, kteří kontrolují každý brambůrek. „Holky je všechny ručně přebírají a kontrolují, jestli není gumový nebo šedivý. Takové pak vyhazují. Nepřijdou ale nazmar. Berou si je od nás myslivci a zpracovávají do krmení pro srnky a další lesní zvěř,“ dodává Halama.

Babička pekla na plotně

K myšlence založit výrobnu brambůrků ho přivedla vzpomínka na babičku. „Babička dělala poctivé brambůrky z těch nejhezčích brambor přímo na plotně pece. Netrvalo dlouho a chodila si pro ně celá vesnice. Vzpomínka na provoněnou kuchyni mě přivedla k nápadu zkusit výrobu postaru, z celých brambor,“ vysvětluje Halama.
Po čase na tajemství výroby přišel. Na začátku všeho je úplně obyčejný brambor. Neputuje ale do šikovných rukou dělníků nebo dělnic, ale do škrabky. Ta ale s tou, co mají všichni v kuchyni, moc společného nemá. Ze škrabky přesype dělník brambory na plátkování a pak šup do pračky a ždímačky. I když velkou část výroby zastanou stroje, přece jen jsou ruce tří šikovných brambůrkářek potřeba. Smažení, solení, přebírání i balení mají na práci jen a jen lidé. Celý den ve vzduchu nasyceném mastnotou a vůní soli stráví dělníci i majitel ve výrobní hale. „Ve chvíli, kdy odcházím, na brambůrky teda vůbec chuť nemám. Takhle navečer u piva ale po několika sáhnu, spíš pro kontrolu, jestli je vše, jak má,“ doplňuje Halama.
Denně opustí v krabicích a pytlích Dolní Lutyni tři a půl tisíce sáčků slaných brambůrků.