„Děkuji pane Macháček. Tak už se snad konečně trefím,“ liboval si Rudolf Pech, když mu jeho soupeř Jaroslav Macháček nechtě přihrál zbývající dvě kulečníkové koule poblíž sebe. „No sláva. Teď už to snad půjde,“ oddechl si Pech. Podařil se mu první karambol a vyrovnal ve třetí sérii stav zápasu. I když obvykle panuje při utkání v kulečníku klid, tentokrát se členové táborského Karambol klubu Sojčák po každém úderu vzájemně špičkovali.
Poslední ročník táborské kulečníkové ligy skončil před pěti lety v restauraci na Kechrovce. „Řekli jsme si, že by byla velká škoda, kdyby v Táboře kulečník upadl v zapomnění. Proto bychom chtěli znovu nějakou soutěž založit,“ uvádí jeden ze zakladatelů táborského Karambol klubu Sojčák Rudolf Pech.
Nesnadné začátky
U zrodu místního klubu stáli tehdy čtyři nadšenci – Rudolf Pech, Jaroslav Macháček, Josef Bílek a Karel Sládek. Začátky nebyly jednoduché. Členové neměli stálé místo, kde by se mohli scházet a v klidu hrát.
„Chodili jsme po hospodách a hráli jsme, kde to šlo. Ale nikde nebyly podmínky ideální. Nikdo na nás nebral ohled,“ vzpomíná Pech.
Někde jim vadili šipkaři, jinde hráči výherních automatů. Nakonec jim došla trpělivost a v akcionáři Kaňka si pronajali místnost, kde rozložili jeden stůl. Po roce se ale přesunuli na základní školu na sídlišti Nad Lužnicí, kde si současně pořídili i tři nové kulečníkové stoly se závodními parametry. Po třech letech v březnu letošního roku přešli do místnosti v přízemí, kterou přijatelně zvelebili. Vymalovali, nechybí tu ani základní občerstvení.
„Dneska už nemáme na nikoho kontakty. Proto chceme znovu obnovit táborskou kulečníkovou ligu a sehnat další zájemce o tento sport. Abychom jednou byli schopni konkurovat dalším soupeřům v republice,“ prozradil Pech nejbližší plány.
Plánují táborskou ligu
Pokud by se našel dostatečný počet družstev, mohli by už od podzimu soutěž hrát. I kdyby nově vzniklé týmy neměly kde, táborský Karambol klub Sojčák je ochoten nabídnout své prostory. „Dneska už máme kvalitní zázemí. Proto by byla škoda ho nevyužít. Každý mívá sice svoje vybavení. Ale k dispozici máme i jedenáct tág,“ říká Pech.
Družstvo by mělo mít minimálně tři hráče, každý z nich by se utkal se třemi soupeři. Jeden zápas hrajeme na dvacet náběhů, během nich se sčítají povedené údery, karamboly.
Členové Karambol klubu Sojčák sice trénují třikrát týdně – v úterý, čtvrtek a v neděli, ale prostory lze využívat libovolně i v ostatní dny.
Kulečník je hra džentlmenů. Soupeři se vzájemně respektují a dokážou ocenit trefu druhého. „Nikdo z hráčů si na rozdíl od fotbalu netroufne nepřiznat porušení pravidel,“ tvrdí další ze zakladatelů klubu Jaroslav Macháček. Úplný začátečník zvládne základy kulečníku poměrně brzy. Na solidní úroveň je schopný vypracovat se během roku. „Základem je mít velmi dobrého učitele. Nejlépe Jiřího Korna, který vám bude stát za zadkem a občas i jednu pleskne, kdybyste něco udělal špatně,“ tvrdí padesátiletý Pech s nadsázkou.
