V polovině soutěže festivalu v Cannes si kritici oblíbili černobílou polskou romanci ze studené války, novinku zakázaného Íránce a těžce intelektuální koláž domácího veterána.
Rok, kdy festival v Cannes na plakát použil polibek Jeana-Paula Belmonda a Anny Karinové z filmu Bláznivý Petříček, se do místní soutěže příhodně vrátil i jeho autor, Jean-Luc Godard. Poslední žijící ikona vlivné francouzské nové vlny dostála pověsti radikálního experimentátora.
Novinka Kniha obrazu (Le Livre d'image) diváky zahltila přerušovanými monology o stavu světa a montáží scén z různých filmů a zpravodajství, kterou někdo odsoudil jako pseudointelektuální předvádění a jiný vyzdvihl jako naléhavou, zvláštní mozaiku se silnými obrazy. Ve všemi sledované tabulce devíti kritiků zveřejňované každodenně v časopise Screen se Godardova koláž dokonce dostala do čela hodnocení.
Sám 87letý režisér na festival nedorazil, tiskové konference se ale zúčastnil pomocí videohovoru přes Facebook, zobrazeného na mobilu jednoho z producentů. Ze svého švýcarského domova a se zapáleným doutníkem pak odpovídal na otázky týkající se Ruska, Sýrie i budoucnosti filmu nebo své kariéry. “Další film plánuju, ale záleží to na mých nohou, rukou a trochu i očích.”
Méně rozporuplně byl v Cannes přijat nový opus Pawla Pawlikowského, oscarového vítěze za film Ida. I romance Studená válka je vyprávěná pomocí krásných černobílých obrazů ve formátu 4:3 a novináři ji předvídají podobně velký úspěch. Film, jenž se chystá také do českých kin, sleduje vztah mladé tanečnice a pianisty v chladné době 50. let v komunistickém Polsku.
“Vyprávět love story ze současnosti je těžší, protože všichni jsou neustále roztěkaní,” uvedl režisér s tím, že vztah v totalitě je plný překážek. “A láska je hlavně o překonávání překážek.” Nápad na film, který inspiroval příběh jeho vlastních rodičů, měl Pawlikowski už před Idou. “Ida mi dodala odvahu, abych ho natočil. Taky mi ukázala, jak tento komplikovaný milostný příběh vyprávět,” svěřil se polský rodák, který dlouho žil i točil v Británii.
Na jednu z cen se tipuje i film Tři tváře a nejen proto, že jeho tvůrce Jafar Panahí má oficiálně zakázáno točit a velké festivaly jeho díla rády oceňují jako vyjádření podpory. Vítěz Berlinale s filmem Taxi Teherán tentokrát poloilegálně zfilmoval příběh tří hereček tří generací v různých fázích kariéry. Na festival přijet nemohl, ze země má zakázáno cestovat podobně jako režisér Kirill Serebrennikov, jenž v Cannes soutěží s filmem Leto a v Rusku čelí v domácím vězení obviněním z korupce. Panahí už před festival napsal na sociální sítě, že chce, aby jeho filmy byly k vidění v zahraničí a že íránský film zůstává živý a dynamický navzdory všem vládním omezením.
