Asanace v Divadle Na zábradlí je příliš opatrná | E15.cz

Asanace v Divadle Na zábradlí je příliš opatrná

Předčasná oslava. Tvůrcům nejnovější inscenace Havlovy Asanace se přes značnou snahu nepodařilo převést hru do současnosti.
Předčasná oslava. Tvůrcům nejnovější inscenace Havlovy Asanace se přes značnou snahu nepodařilo převést hru do současnosti.
• 
ZDROJ: Bohdan Holomicek

Vladimír Hulec

Divadlo Na zábradlí uvádí jako první po smrti Václava Havla jeho hru. Nejde však o žádný populistický krok, inscenace byla plánována dlouho dopředu jako součást letošního cyklu nazvaného Čí je to město?

Po havlovském boomu počátkem devadesátých let se jeho hry u nás uváděly a uvádějí sporadicky, Asanace – do ledna tohoto roku – vůbec. Přitom se nezdá, že by text o asanaci blíže neurčeného starého podhradí, místo něhož má vyrůst nevkusné a neosobní moderní sídliště, s dnešní dobou nesouvisel. Havel vytvořil modelovou situaci, která z jedné strany může evokovat politickou situaci typu srpnových událostí roku 1968 a následné normalizace. Zároveň je to ale obraz současných dravých developerských firem, kterým jde pouze o zisk a pro jeho dosažení se neštítí ničeho.

Právě tímto směrem se vydal i režisér David Czesany. Město, ve kterém se asanace chystá, je Praha. Scénografovi Tomáši Bambuškovi se však nepodařilo evokovat dnešek. Scéna je dobově v podstatě neurčitá, což podtrhují přiznané dřevotřískové kulisy a používané socialistické ešusy a várnice s polévkou. Jako bychom byli spíše na amatérském představení, pro něž je výprava nutnou a co nejlevnější podmínkou pro to, aby mohli hrát. Vezmou, co kde najdou, třeba i výpravu z pohádky, nějak to sestaví a hrajou. Obávám se, že právě tento výtvarný přístup předurčil samu inscenaci a její vyznění.

Režisér se spoléhá především na herce a text. Příběh interpretuje s mírnou ironií, nicméně v podstatě realisticky. Situace přesně pointuje, využívá řady detailů hraní s hrníčky, talíři či sklenicemi, charaktery všech postav – ku prospěchu – načrtává s jistým groteskním šklebem a nadhledem. Jiří Ornest v roli hlavního projektanta Bergmana je čím dál víc popleteným unaveným starcem mluvícím už jen ve floskulích. Jeho milenka Luisa Kristiny Maděričové je typická pragmatická žena milující sex a především sociální jistoty. I ostatní pracovníci ateliéru jsou různě odstíněnými společenskými typy proplouvajícími přízní i nepřízní doby a podle toho se chovají.

Přesto inscenace klouže po povrchu. Situace je přehnaně modelová, předvídatelná, jazyk příliš literární. Při poslechu či četbě textu se lze celkem bavit, jeviště však potřebuje méně režijní piety, razantnější herecký přístup a ostré střihy. Před časem se tímto směrem vydal Vladimír Morávek výrazně groteskním zpracováním Odcházení a Prasete, v minulosti Divadlo Sklep slavnými Mlýny. Tato cesta ještě zdaleka není vyčerpaná. Tam, kde však Czesany postupuje realisticky či jen s mírnou komediální nadsázkou, sklouzává inscenace do téměř polopatického humoru, předlouhých dialogů a neživé formálnosti.
Přesto je Asanace dobrá inscenace, kterou stojí za to navštívit. Umělecky poctivý, sympatický, ale příliš opatrný krok, jak dnes inscenovat Havlovy hry. Autor je redaktorem Divadelních novin

Václav Havel: Asanace Divadlo Na zábradlí

Režie: David Czesany
Hrají: Jiří Ornest, Kristina Maděričová
Premiéra: 13. ledna
Hodnocení: 50 %

Autor: Vladimír Hulec

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.