Především díky neustále se vyvíjejícímu stylu a schopnosti vyvolávat stísněnou atmosféru zmaru však Tarr zároveň patří k vůbec nejoblíbenějším evropským tvůrcům a jeho těžká díla milují na celém světě miliony diváků. Na pomyslný konec své intelektuální i filmařské dráhy se Tarr dostal nejnovějším dílem, apokalyptickým výjevem nazvaným Turínský kůň, který mnozí považují za jeho vůbec poslední snímek.
Příběh či drama v tradičním slova smyslu nečekejte, raději se připravte na pořádně hutnou atmosféru uvnitř jediné světnice, již obývají starý kočí a jeho dcera. Po celých šest dní, jež je sledujeme, spí, vstávají, oblékají se, jdou pro vodu, vaří brabmory, jedí brambory, jdou dát seno nemocnému koni, pijí pálenku… a kolem zuří konečná bouře světa.
Turínský kůň je výsledkem dlouhodobého konceptuálního snažení autora, které je zde dovedeno za hranici snesitelnosti. V Tarrově dramaturgii se snoubí záměrná strnulost s prací s motivy známá z klasické hudby. I tam se jednotlivé motivy neustále opakují, vracejí, ale pokaždé v jiném kontextu. Jejich význam je pozměněn. Tak je tomu i v Turínském koni, který si název vypůjčil z průpovídky o zešílení filozofa Friedricha Nietzscheho.
Jako divácký zážitek je to však záměrně ubíjející (a to doslova), což ostatně konec světa má být. Ve spojení s dokonalou kamerou, jež vedle krásného vizuálu nabídne ještě komplikované kamerové jízdy, démonickou hudbou a dojemným hereckým výkonem skutečného koně jde o jeden z nejdepresivnějších filmových zážitků letošního roku, ne-li posledních desetiletí.
Turínský kůň
(vize, Maďarsko/Švýcarsko /Německo/Francie 146 minut)
Režie: Béla Tarr, Ágnes Hranitzkyová Hrají: János Derzsi, Erika Bóková
Premiéra: 27. září
Hodnocení: 70 %
