* E15: Proč jste rozhodl natočit film odehrávající se ve veřejném domě?
Nejdřív jsem přemýšlel o filmu z dnešního nevěstince. Ve Francii jsou zakázány, takže film by začal znovuotevřením bordelu a pak by to byl horor. Potom jsem chtěl natočit něco s partou holek, ale ne jejich malé příběhy ze současnosti. Když jsem to řekl své ženě, která je i mou kameramankou, navrhla: vrať se k tomu nápadu o nevěstinci, ale nesnaž se být chytrák, prostě to udělej z minulosti. Pustil jsem se do výzkumu, a čím víc jsem četl, tím víc jsem si byl jistý, že je to skvělé místo pro film.
* E15: Od začátku jste minulost chtěl vztáhnout k přítomnosti, použitím split screenu a pop songů?
Ten pop je ze šedesátých let a split screen je záležitost tak sedmdesátých let, takže ji nevztahuji k dnešku. Ale chtěl jsem mít svobodu, používat i věci, co nejsou z roku 1900. Film je vždycky víc o období, kdy vznikne. Rozdělený obraz tam je, protože Nevěstinec považuji i za vězeňský film a split screen připomíná bezpečnostní kameru. Připadalo mi, že to je dobrý způsob, jak ukázat, že jste v místě, kde jste pořád sledováni, kde není intimita. Co se týče těch písní, hodně jsem je poslouchal při psaní, je to americká hudba vycházející z černošského otroctví a pro mě představovala hudbu těch dívek.
* E15: Film končí záběrem na dnešní prostitutky postávající osamoceně na ulici, kde jim chybí i ta solidarita ostatních. Má to být srovnání s dobou nevěstinců?
Kvůli tomu jsem to tam nedal. Kdybychom srovnávali, pak by to opravdu vycházelo tak, že dřív byla situace hrozná a teď je ještě horší. Ale Nevěstinec není nostalgický, nemyslím si, že tam ukazuji něco snového.
* E15: Dívky ve vašem Nevěstinci jsou vesměs sympatické, mají se vzájemně rády. Není to až příliš idealizovaný portrét?
Začal jsem psát i nějaké příběhy o žárlivosti mezi nimi, ale po chvíli mi to přišlo falešné. Jejich život byl tak tvrdý, že byly spíš spolu než proti sobě. Také je myslím zajímavější ukázat, jak se lidi snaží vydržet zlé časy.
* E15: Film měl premiéru v Cannes. Někteří kritici ho tam odsoudili jako příliš krutý. Co jste si o tom myslel?
Jsem zvyklý, že mé filmy publikum rozdělují, s tím nemám problém. Teď s Nevěstincem hodně cestuji a někdy jsem v zemi, kde reakce z Cannes nebyly pozitivní a teď jsou. Možná to je film, který potřebuje víc prostoru, být viděn znovu. Co se týče té krutosti, není tam, protože bych chtěl provokovat nebo být agresivní, ale protože je nutná pro film. Třeba ta dívka, kterou pořežou, má trauma a podle mě by bylo laciné tomu nečelit. Když takové scény děláte, musíte pořádně přemýšlet jak a proč. Netočím je lehkovážně.
* E15: Snímek připomíná malířské dílo. Inspiroval jste se konkrétními obrazy?
Viděli jsme jich hodně, ale žádný jsme nekopírovali. Myslím, že to tak vypadá nejen kvůli světlu a interiéru, ale i protože záběry jsou dlouhé a pohyb pomalý, takže máte čas do scény proniknout.
* E15: Vy jste ale studoval hudbu a začal jste jako muzikant. Proč jste se rozhodl stát režisérem?
Nebyl jsem v hudebním oboru moc šťastný. Hrál jsem s různými zpěváky, pak s nimi jel na turné a trochu jsem se nudil. Film jsem moc neznal, ale měl jsem pocit, že by mě zajímal. Tak jsem začal režírovat krátké snímky a zároveň jsem se začal dívat na filmy a postupně mě to chytlo.
* E15: Ale hudbu si pořád ke všemu skládáte sám?
Ano, snažím se a čím dál víc to dělám brzo, když píšu, a mám ji většinou hotovou spolu se scénářem. Pro mě hudba není jen ilustrace. Svým herců dávám při natáčení CD, nejen s hudbou z filmu, ale i kompilace písní, které by jejich postava mohla poslouchat. A požádám je, aby si ho pouštěli jednou denně.
Autorka je spolupracovnicí redakce
